Chelzea.cz

Někdy na přelomu roku zjišťuji, že se opět hraje muzikál Kleopatra, které jsem dosud neviděl. Ivana i kamarádka mi sice tvrdí, že jo, ale jsou to poplety. Lístky se dají objednat na webu, tak šup tam, ale co to vidí oko mé krátkozraké??? Jediné volné lístky jsou od dvanácté řady dál. Kdybych náhodou ohluchnul, tak bych z té dálky bych ani Vojtka nepoznal. Jo, to jsem nenapsal, v hlavní roli Marián Vojtko, ale to je jasňačka, jinak by jsme tam ani nejeli, zvláště pak, když se Ivaně o něm zdá!!! No co naplat, ale volám Petře, jestli by tam nebyl nějaký vhodný lístek pro nás. A byl. Druhá řada, uprostřed!

Takže super, po obědě a malé chvilce odpočinku, vyrážíme do Prahy. Stavujeme se ještě u Kuby v bytě, něco tam poštelovat, a zhruba po hodince jedeme do centra. Parkujeme v Paladiu, a nejdříve jdeme do divadla Brodway pro lístky na sólový koncert Mariána Vojtka. Zlatá Petra! Tentokrát jí nesu i několikrát slibovanou čokoládu. Ivana cestou říká, že když hráli Kleopatru před lety právě v tomto divadlu. Nu, dnes jí hrajou v divadle Hybernia.

Přijdeme před Brodway, divadlo zamčený, tak volám Petře, ať si pro mě přijde. Ivaně říkám, ať jde se mnou, že tam bude Vojtko. Odpověděla něco ve stylu, že nebude dělat křoví. A měla smůlu. Byl tam, už v kostýmu!!! Nakonec jsem byl na vině já, protože jsem jí prý málo přemlouval…. Bylo nám divný, že v tom kostýmu bude pak muset přejít do druhýho divadla.

Jdeme do Paladia se najíst. Při jídle se jen tak pro jistotu podíváme na lístky a co vidíme??? Kleopatra se nehraje v Hybernii, ale v divadle Brodway. A tak se zase vracíme zpátky. Tajně doufám, že tam nepotkáme naší kamarádku, abychom jí nemuseli vysvětlovat, proč se tam tak motáme.

Představení bylo jako vždy perfektní, docela překvapila Kamila Nývltová. Cesta domů už proběhla normálně.

Sdílej tuto stránku na:

Vánoce jsou za námi, žádná dovolená už není, tak tradá do práce. Tam je celkem mrtvolný klid, tak že katastr střídám s působením na radnici. V úterý jsme řešili, při pravidelné návštěvě výčepu, jak budeme trávit Silvestra. Nakonec někdo plácnul: „tak rozděláme venku oheň a budeme u ohně jako houmelesáci“. A jak už to v našem kolegiu bývá, ve středu byl připravený krásný houmelesácký sud, dole s vypálenejma dírama, no nádhera. V onen den „D“, přivážíme babičku Zdenu, a pak se jdeme podívat k Sobíkům a k Zelenkům. A pak už jen doma nabrat zásoby a mažeme k sudu. Tak už je zábava v plném proudu, počet účastníků, 20 až 25. Počet se průběžně mění. Zábava je super, jídla šest půlek, pití se počítá na hektolitry.

Blíží se půlnoc, tak na půl hodinky opouštíme kamarády a přátele, a jdeme domů k babičce, Kubovi a Odině. Ta tráví půlnoc statečně s námi o obýváku. Ale šampíčko nepila. Po přípitku se loučíme, Odina jde spát ke Kubovi do pokoje, a my jdeme k sudu.

Zábava stále v plném proudu, a prý možná přijde kouzelník. Kouzelník nepřišel, ale přišla babička Hana. Palec nahoru! Mezi půl druhou a druhou odcházíme domů…

Ráno, žádný bolehlav ani vlnobití v žaludku. Dáváme snídani, zapřaháme Odinu, a jdeme na Novoroční procházku. Jenže, u sudu už se zase topí, tak lehce přibrzďujeme, na panáčka, a pak brzdíme na polívku. Z procházky nic není, pak házíme Odině míč na provaze alespoň do pole. Když jsme se pak po dvou hodinách vraceli domů, vypadala jak hroch, který vylezl z bláta.

Oběd, spánek, svačina a všichni odjíždějí. Jsme sami, ticho, klid. Oba skáčeme na počítač, a za dvě hoďky máme vybranou jarní dovolenou!!!!! Víc se najde TADY.

Sdílej tuto stránku na:

Tak, měsíc utekl jako voda a jsem tu zpět. Co se mezitím událo, nastíním v několika málo řádcích. Praha nám nějak přirostla k srdci, takže po Polské krvi, vyrážíme do Prahy znovu, a tentokrát na muzikál Quasimodo, v divadle Hybernia. Hlavní roli opět ztvárnil božský Marián. Po skončení představení zůstáváme asi hodinku na rautu, a pak uháníme k domovu. Doma se zatím pomalu (opravdu pomalu) dokončuje fasáda. Do Prahy se ještě párkrát vracíme makat na Kubově bytě. Jednou tam jedeme makat s tím, že si pak dáme žraloka v jedné božské restauraci, jenže… Dokončíme naplánované práce, převlíkneme se, sbalíme nářadí a šup k autu. Jenže auto bylo v prd**i. Tedy odtažené „měšťákama“ na záchytné parkoviště. Celkem je chápu, den před tím obvinila státní policie ředitele městské policie, z přijímání úplatků, takže msta byla sladká. Hodinu a půl si jedeme MHD pro auto, pak jsme chtěli na žraloka, jenže mi nešla navigace, tak že prd. Večeříme v „mekáči“ a pádíme domů.

Mezi další návštěvou Prahy, proběhla ještě oslava u Vaňků, ze které mám jednu vtipnou příhodu, se kterou jsem měl již několikrát při vyprávění v různých kolektivech obrovský úspěch. V obavě o svůj život, ji zde bohužel nemohu publikovat…

Hurá, hurá, fasáda je dokončena. Museli sice předělat štítovou zeď, ale nakonec dopadlo všechno dobře.

A už jsou tady Vánoce. Dva dny před rozbalováním dárků jedeme opět do Prahy. My dva, babička Hana a Uršula Kluková. A jedeme kam? Do divadla Karlín. A jedeme na co? Na Polskou krev. A hlavní roli hraje kdo? No přeci Marián Vojtko. První třetina byla na mě moc pomalá, ale pak se to rozjelo, a nakonec jsem se musel přivázat k sedačce, abych netleskal ve stoje!

Povídání na tomto webu je absolutně apolitické, ale musím dnes učinit jednu výjimku. Pár dnů před Vánoci zemřel prezident Československé a následně pak České republiky, pan Václav Havel.

A jsou tady Vánoce. Letos proběhli nějak v poklusu, ale dobrý. Stromeček jsme museli pořádně oholit, aby se pod něj vešly všechny dárky!!! Byl jsem strašně hodnej, a jak jsem tak koukal, ostatní taky. Před samotným nadělováním, jsem si ještě musel odskočit SEM, ale pak už jsem byl jen doma!!!

Sdílej tuto stránku na:

Jak tak koukám, už jsem sem hezkou řádku dní nic nenapsal. Musím to napravit, takže hezky popořadě. Na konci září jsme i se zvířátkama (Bobík a Oslík) ještě stihli muzikál Dracula. Už jsme ho sice viděli, ale když ten Vojtko tak škemral aby jsme zase přijeli… Přeci mu nezkazíme večer, že? Představení bylo přesně podle očekávání superiózní!
Následující víkend jsem si udělal sólo výlet do Prahy na letiště. Přiletěl se tam ukázat Airbus 380. Éro pěkný, ty davy lidí taky. Ale stálo to za to!
Pak už tu byl říjen a opět jedeme do Prahy, tentokrát se jedeme kouknout ke Kubovi do bytu, pak ke Sváťovi do Čestlic, a pak do restaurace Brasileiro,  zakousnout se do masa z mladých býků. I tady se obsluha snažila, aby se nám tam líbilo. A líbilo!!
Na našem domečku začala rekonstrukce fasády. Průběh dobrý, ale štít tak neskutečně zmrvili, že ho musejí předělat.
V následujícím týdnu jdeme v Mostě na koncert Vivaldianno, tedy na Jaroslava Svěceného a Michala Dvořáka. Hezký a moc zajímavý projekt je to. A už tu máme neděli, a to pro změnu jedeme zase do Prahy. Tentokráte do divadla Karlín a na operetu Polská krev. No co dodat? Opět super!!!
Tak, a teď se konečně dostávám k té fotce nahoře. už jenom dvakrát vyspíme a jedeme na premiéru muzikálu Quasimodo do divadla Hybernia. Trapl, Vojtko, hmmmmmm…..

Sdílej tuto stránku na:

Ve čtvrtek po šichtě nasedám do zeleného medvěda, natankuju benzín a vyrážím směr Pardubice, kde se má milovaná ženuška ředitelka účastní semináře. Do Prahy cesta OK, po Praze cesta OK, ale běda na Hradecké dálnici. Kamióny se snaží navzájem předjíždět, tak že se tvoří kolony, prostě běs. A navíc silnice byla jak ementál a zkuste si někdo ve stošedesáti něco „nacvakat“ na navigaci… Z dálnice odbočuji těsně před Pardubicemi, navigace mě zavedla krásně na parkoviště za hotelem. Chvilku jsem přesvědčoval pikolíka, že bych se potřeboval dostat před hotel, ale on mi neustále tvrdil, že tam už jsem. A já jemu zase že jsem na druhé straně. No, nakonec se to vysvětlilo. Tam kde dříve bylo „před hotelem“ stojí obchodní centrum, a tem kde bylo „za hotelem“ je teď „před hotelem“. Ivana akorát doráží za hotel/před hotel, ubytováváme se (pokoje pamatujou začátky socialismu, ale co, stejně tam budeme jen přes noc) a vyrážíme do města za Jitkou. Žádné velké chození, zapadáme hned do nejbližší hospody. První dvě hodiny si připadám jako na geodetickém sympoziu, pak už jsem si zvyknul. Ale, dobře vaří a mají vynikající víno. Po poklábosení se ubíráme na hotel, sprcha a pád do postele.
Ráno klušeme na snídani, tak zabalit a jedeme se kouknout za Jitkou na katastr. Tam dáváme kávu, loučíme se a jdeme nakoupit pár kilo perníků a opouštíme Pardubice. Jedeme se podívat do sanatoria v Seči na tetu z Hrádku. Teta akorát dodlábla oběd, tak že jsme přijeli včas. Sice jezdí na vozejku, ale jinak je v pohodě. Asi po hodině se loučíme a jedeme směr Poděbrady. Cestou začala Ivana básnit o tom, že bychom měli začít jezdit na kolech. Že by to bylo proto, že kamarád ze školy pořádá výlety na kole??? Uvidíme, jak dlouho jí to vydrží.
Přijíždíme do Poděbrad. Jedeme hned do penzionu se zabydlet. Máme k dispozici obrovský apartmán obložený dřevem. Jen si tam hodíme věci a jdeme do města na polívku. Nakonec si dáváme polívku, pizzu, víno… Pak se vyvalíme ven a jdeme se podívat, jestli nepojede parník. Nepojede, není zájem. Nevadí, jdeme se podívat na vodní elektrárnu a na zámek. Ten stál z prd, tak pokračujeme do lázní. Jo, tak ty jsou super. Květinové hodiny se mi zdají sice trochu malé, ale hezký. Dáváme si lázeňskou kávičku a couráme se parkem. Pak si jdeme chvilku odpočinout do penzionu. A večer vyrážíme se stativem na lov večerních fotek. Město není až tak hezky nasvětlené, za to lázně jsou super. Stavujeme se na večerní pivko na břehu řeky, a pak se couráme domů. Stavujeme se ještě v restauraci v penzionu na palačinku a utopence. A pak už spíme až do rána.
Ráno pak špičková snídaně a tradá do Postřinského pivovaru. Jenže… Exkurze sice dělají, ale musí být aspoň deset lidí a musí se objednat. Tak že prd, kupujeme dvě basy Postřižinského piva, fotíme si Hrabalovu pamětní desku a uháníme do Prahy, ke Kubovi do bytu. Tam provádíme měření všech zdí. Potom se vydáváme na Žižkovskou věž, odkud zjišťujeme, že Kuba bydlí vlastně u patu věže. Potom se přesouváme do středu města na oběd a za Bobešem na parník. Jenže nám akorát frknul, tak se loučíme s Kubasem a jdeme na plavební komoru, kde nám prý parník cestou zpět zastaví. A taky jo. Když blížilo Porto, ozval se z repráku komorník, že až loď najede do komory, může vstoupit do objektu a nalodit se. Povozíme se, letos už snad po desáté, ale furt je to pěkný. Pak opouštíme i Boba a jedeme do Čestlic. Tam jako vždy vládne pohoda, tak že kecáme, pijeme (Ivana a Sváťa), jíme… Pak se bohužel musíme rozloučit a upalujeme domů. Cestou nám ještě volá Láďa, abychom se stavili v Bělušicích na akci „Loučení s létem“. No co se dá dělat. Dám si tedy jedno nealko piva, Ivana tři panáky a jedeme domů. V deset jsme doma. Sprcha a spánek.

Jo, a fotky jsou TADY.

Sdílej tuto stránku na:

Fotky z návštěvy Konstantinových lázní a ze zámku Loučeň se zobrazí po kliknutí na příslušný obrázek:

Sdílej tuto stránku na:

Už v půl deváté otevíráme oči a za oknem už zase svítí ta žlutá koule. Jdeme na poslední zámeckou, snídani, a pak balíme. Po zaplacení útraty v recepci, se jdeme ještě projít do parku a proběhnout pár labyrintů. A pak už odjíždíme. Nejedeme rovnou domů, ale jedeme do Hrabalova kraje, do Kerska. Nejdříve se chvilku procházíme, ale pak už míříme do restaurace Hájenka, která si zahrála ve slavném filmu Slavnosti sněženek. No, copak si tam asi dáme. No přeci kančí. Ale jak? Se šípkovou nebo se zelím? Se šípkovou!!! A bylo to fantastické.
Po jídle se jedeme ještě podívat na chatu, kde bydlel pan Hrabal a už otáčíme kormidlo směrem domů. Ale ještě nejedeme rovnou domů, jedeme se podívat na Bobeše na parník. Akorát přijíždějí, takže se naloďujeme a dáváme si okružní hodinku s ruskou výpravou a s kávičkou. Potom pokračujeme dál, ale stále ještě ne k domovu. Po opuštění Prahy se stavujeme ještě v Ruzyni na letišti, aby si Ivana mohla hezky číst na sluníčku knížku, no a já, abych si mohl při té příležitosti udělat pár fotek letadel. Strávíme tam něco přes hoďku, a pak už rovnou domů. Cililink, cililink, zazvonil zvonec a dovolený je konec.

Sdílej tuto stránku na:

Půl deváté a krásně vyhajaný jdeme na snídani. Venku se už teď vaří vzduch, tak uvidíme, jak to dneska přečkáme. Po snídani vyrážíme na chvíli do místních lesů a podívat se na lesní studánku. Cestou potkáváme nádherně zrekonstruovanou myslivnu. Cestou zpět koukáme po houbách, ale prd. Po návratu na zámek si jdeme vyfasovat piknikový koš a jdeme sebou praštit do zámeckého parku. Do stínu. Obsah koše se nedá sníst (řízky, kuřecí stehna, ovoce, plněný housky), tak si ho bereme na pokoj s tím, že ho později dorazíme. Následuje opět vířivka a klid na lůžku. Na odpolední výpravu vyrážíme už v půl třetí, něco je ve vzduchu. Přijíždíme do muzea cukrovarnictví a lihovarnictví v Dobrovicích, začíná pršet… Super muzeum, ještě suprovější průvodkyně (má nohy až na zem, ale hlavně má něco v hlavě), a je jen pro nás. Vydrželi jsme tam hodinu a půl, zatím co venku leje. Cestou na zámek se stavujeme ve Smetanově úmrtišti, v obci Jabkenice. Bydlel zde na návsi v myslivně. Chvilku přestává pršet, tak vyfotím myslivnu a pelášíme zpět. Po příjezdu na zámek jdeme na kávičku, pak hodinka relax. Následuje čtyřchodová večeře (tataráček z rajčátek, krém z mrkve a zázvoru, vepřové plátky na cibulové marmeládě a čápy s mákem). No paráda, teď jen čekáme, jestli praskneme nebo jestli zmákneme tu prohlídku zámku za světel svíček. Zámkem nás provází kněžna s knížetem. Jsou to z části průvodci, ale z části také představují knížecí rodinu. Prohlídka je ještě lepší než včera. Než po prohlídce dorazíme na pokoj, stavujeme se ještě v zámecké restauraci na panáčka. A pak už spánek.

Sdílej tuto stránku na:

Vstávám na devátou a slunce už paří na plný pecky. Po snídani jdu s Odinou na zahradu, kde jí chvilku házím balón, ale za chvilku se i ona potí i za ušima, tak toho rychle necháme a jdeme se schovat do stínu. Lehce po desátý sedáme do meďáka a vyrážíme. Cesta do Prahy dobrá, ale po Praze fujtajbl. Oběd si dáváme u Mekáče, zatímco venku se vaří asfalt. Po odpočinku najíždíme na hradeckou dálnici a pokračujeme na zámek Loučeň. Těsně před koncem cesty stavíme u závor. Ale nejsou to obyčejné závory, ale klasické, dřevěné na ruční pohon. Dokonce i stavědla mají mechanická. A pak už jen chvilku a jsme na zámku. Ubytujeme se na zámku (máme obývák a ložnici, a k tomu koupelnu s vířivkou), popíjíme uvítací šampáňo, skáčeme do vířivky, a pak na chvilku odpočinek v posteli. Po poledním klidu vyrážíme do zámeckého parku. Nebyl to dobrej nápad, vylemtat flašku šampáňa, a pak jít do toho vedra… Zastavujeme se v zámecké cukrárně. Kávička, mřížkový koláč a čápy s mákem. Když vylezeme ven, je to ještě horší. Zámeckým parkem se proplížíme, abychom alespoň viděli, kam sebou zítra praštíme s tím piknikovým košem. To jsem na něj tedy zvědavej. Vycházíme z areálu zámku a jdeme si koupit do Coopu  vínko na večer a nanuky. Před večeří skáčeme opět do vířivky. Pak cesta do zámecké restaurace na véču. Hodně dobrá! Když to zdlábneme, jdeme na večerní prohlídku zámkem. Úžasnej průvodce a úžasná večeře (dneska už druhá) v zámecké jídelně. Po prohlídce požádám kastelána, jestli by nemohl zapnout venkovní osvětlení zámku, že bych si jako udělal pár večerních fotek. A světe div se, mohl! Po focení si jdeme chvilku sednout do baru, a pak už jdeme na pokoj, kde si já dávám ještě vířivku, a pak padám do postele.

Sdílej tuto stránku na:

Po snídani jdeme opět na procházku po lázních, ale po krátké chvilce je opouštíme a míříme do lesa. Do lesa, ke Svaté Panně Marii na skále, kdyby něco někoho náhodou napadlo. V sandálech, v bažinách, nádhera. Po „lese“ jdeme do bazénu a vířivky. Tentokrát nejsme nejmladší, tentokrát jsme tam sami. No co se dá dělat. Tak si tam tak plaveme a plaveme, a když už jsme vyplavaný, jdeme na oběd. No a po obědě zmrzlinka, nákup „suvenýrů“ a cesta domů.
No domů. Ivana chce ještě zastavit na houby. Stavíme tedy. Na houby. A pokračujeme zpět domů, do Pato. Po silnicích třetí třídy. Málem jsem ukroutil volant.
A jsme doma a co nevidíme, Bobeš nakoupil pstruhy, tak je večer grilujeme. No není to nádhera, mít takové děti???

Sdílej tuto stránku na: