Druhý den vylézáme z pelechu poměrně brzo. Následuje lehká snídaně, a pak hurá na oběd a pro zbytky do garáže. Dojíždíme jídlo i pití, a konstatujeme, že tahle akce byla opravdu povedená!

A pár fotek je TADY a video je TADY.

Sdílej tuto stránku na:

Někdy na přelomu roku zjišťuji, že se opět hraje muzikál Kleopatra, které jsem dosud neviděl. Ivana i kamarádka mi sice tvrdí, že jo, ale jsou to poplety. Lístky se dají objednat na webu, tak šup tam, ale co to vidí oko mé krátkozraké??? Jediné volné lístky jsou od dvanácté řady dál. Kdybych náhodou ohluchnul, tak bych z té dálky bych ani Vojtka nepoznal. Jo, to jsem nenapsal, v hlavní roli Marián Vojtko, ale to je jasňačka, jinak by jsme tam ani nejeli, zvláště pak, když se Ivaně o něm zdá!!! No co naplat, ale volám Petře, jestli by tam nebyl nějaký vhodný lístek pro nás. A byl. Druhá řada, uprostřed!

Takže super, po obědě a malé chvilce odpočinku, vyrážíme do Prahy. Stavujeme se ještě u Kuby v bytě, něco tam poštelovat, a zhruba po hodince jedeme do centra. Parkujeme v Paladiu, a nejdříve jdeme do divadla Brodway pro lístky na sólový koncert Mariána Vojtka. Zlatá Petra! Tentokrát jí nesu i několikrát slibovanou čokoládu. Ivana cestou říká, že když hráli Kleopatru před lety právě v tomto divadlu. Nu, dnes jí hrajou v divadle Hybernia.

Přijdeme před Brodway, divadlo zamčený, tak volám Petře, ať si pro mě přijde. Ivaně říkám, ať jde se mnou, že tam bude Vojtko. Odpověděla něco ve stylu, že nebude dělat křoví. A měla smůlu. Byl tam, už v kostýmu!!! Nakonec jsem byl na vině já, protože jsem jí prý málo přemlouval…. Bylo nám divný, že v tom kostýmu bude pak muset přejít do druhýho divadla.

Jdeme do Paladia se najíst. Při jídle se jen tak pro jistotu podíváme na lístky a co vidíme??? Kleopatra se nehraje v Hybernii, ale v divadle Brodway. A tak se zase vracíme zpátky. Tajně doufám, že tam nepotkáme naší kamarádku, abychom jí nemuseli vysvětlovat, proč se tam tak motáme.

Představení bylo jako vždy perfektní, docela překvapila Kamila Nývltová. Cesta domů už proběhla normálně.

Sdílej tuto stránku na:

Vánoce jsou za námi, žádná dovolená už není, tak tradá do práce. Tam je celkem mrtvolný klid, tak že katastr střídám s působením na radnici. V úterý jsme řešili, při pravidelné návštěvě výčepu, jak budeme trávit Silvestra. Nakonec někdo plácnul: „tak rozděláme venku oheň a budeme u ohně jako houmelesáci“. A jak už to v našem kolegiu bývá, ve středu byl připravený krásný houmelesácký sud, dole s vypálenejma dírama, no nádhera. V onen den „D“, přivážíme babičku Zdenu, a pak se jdeme podívat k Sobíkům a k Zelenkům. A pak už jen doma nabrat zásoby a mažeme k sudu. Tak už je zábava v plném proudu, počet účastníků, 20 až 25. Počet se průběžně mění. Zábava je super, jídla šest půlek, pití se počítá na hektolitry.

Blíží se půlnoc, tak na půl hodinky opouštíme kamarády a přátele, a jdeme domů k babičce, Kubovi a Odině. Ta tráví půlnoc statečně s námi o obýváku. Ale šampíčko nepila. Po přípitku se loučíme, Odina jde spát ke Kubovi do pokoje, a my jdeme k sudu.

Zábava stále v plném proudu, a prý možná přijde kouzelník. Kouzelník nepřišel, ale přišla babička Hana. Palec nahoru! Mezi půl druhou a druhou odcházíme domů…

Ráno, žádný bolehlav ani vlnobití v žaludku. Dáváme snídani, zapřaháme Odinu, a jdeme na Novoroční procházku. Jenže, u sudu už se zase topí, tak lehce přibrzďujeme, na panáčka, a pak brzdíme na polívku. Z procházky nic není, pak házíme Odině míč na provaze alespoň do pole. Když jsme se pak po dvou hodinách vraceli domů, vypadala jak hroch, který vylezl z bláta.

Oběd, spánek, svačina a všichni odjíždějí. Jsme sami, ticho, klid. Oba skáčeme na počítač, a za dvě hoďky máme vybranou jarní dovolenou!!!!! Víc se najde TADY.

Sdílej tuto stránku na:

Tak, měsíc utekl jako voda a jsem tu zpět. Co se mezitím událo, nastíním v několika málo řádcích. Praha nám nějak přirostla k srdci, takže po Polské krvi, vyrážíme do Prahy znovu, a tentokrát na muzikál Quasimodo, v divadle Hybernia. Hlavní roli opět ztvárnil božský Marián. Po skončení představení zůstáváme asi hodinku na rautu, a pak uháníme k domovu. Doma se zatím pomalu (opravdu pomalu) dokončuje fasáda. Do Prahy se ještě párkrát vracíme makat na Kubově bytě. Jednou tam jedeme makat s tím, že si pak dáme žraloka v jedné božské restauraci, jenže… Dokončíme naplánované práce, převlíkneme se, sbalíme nářadí a šup k autu. Jenže auto bylo v prd**i. Tedy odtažené „měšťákama“ na záchytné parkoviště. Celkem je chápu, den před tím obvinila státní policie ředitele městské policie, z přijímání úplatků, takže msta byla sladká. Hodinu a půl si jedeme MHD pro auto, pak jsme chtěli na žraloka, jenže mi nešla navigace, tak že prd. Večeříme v „mekáči“ a pádíme domů.

Mezi další návštěvou Prahy, proběhla ještě oslava u Vaňků, ze které mám jednu vtipnou příhodu, se kterou jsem měl již několikrát při vyprávění v různých kolektivech obrovský úspěch. V obavě o svůj život, ji zde bohužel nemohu publikovat…

Hurá, hurá, fasáda je dokončena. Museli sice předělat štítovou zeď, ale nakonec dopadlo všechno dobře.

A už jsou tady Vánoce. Dva dny před rozbalováním dárků jedeme opět do Prahy. My dva, babička Hana a Uršula Kluková. A jedeme kam? Do divadla Karlín. A jedeme na co? Na Polskou krev. A hlavní roli hraje kdo? No přeci Marián Vojtko. První třetina byla na mě moc pomalá, ale pak se to rozjelo, a nakonec jsem se musel přivázat k sedačce, abych netleskal ve stoje!

Povídání na tomto webu je absolutně apolitické, ale musím dnes učinit jednu výjimku. Pár dnů před Vánoci zemřel prezident Československé a následně pak České republiky, pan Václav Havel.

A jsou tady Vánoce. Letos proběhli nějak v poklusu, ale dobrý. Stromeček jsme museli pořádně oholit, aby se pod něj vešly všechny dárky!!! Byl jsem strašně hodnej, a jak jsem tak koukal, ostatní taky. Před samotným nadělováním, jsem si ještě musel odskočit SEM, ale pak už jsem byl jen doma!!!

Sdílej tuto stránku na:

Jo, a fotky jsou TADY.

Sdílej tuto stránku na:

Půl deváté a krásně vyhajaný jdeme na snídani. Venku se už teď vaří vzduch, tak uvidíme, jak to dneska přečkáme. Po snídani vyrážíme na chvíli do místních lesů a podívat se na lesní studánku. Cestou potkáváme nádherně zrekonstruovanou myslivnu. Cestou zpět koukáme po houbách, ale prd. Po návratu na zámek si jdeme vyfasovat piknikový koš a jdeme sebou praštit do zámeckého parku. Do stínu. Obsah koše se nedá sníst (řízky, kuřecí stehna, ovoce, plněný housky), tak si ho bereme na pokoj s tím, že ho později dorazíme. Následuje opět vířivka a klid na lůžku. Na odpolední výpravu vyrážíme už v půl třetí, něco je ve vzduchu. Přijíždíme do muzea cukrovarnictví a lihovarnictví v Dobrovicích, začíná pršet… Super muzeum, ještě suprovější průvodkyně (má nohy až na zem, ale hlavně má něco v hlavě), a je jen pro nás. Vydrželi jsme tam hodinu a půl, zatím co venku leje. Cestou na zámek se stavujeme ve Smetanově úmrtišti, v obci Jabkenice. Bydlel zde na návsi v myslivně. Chvilku přestává pršet, tak vyfotím myslivnu a pelášíme zpět. Po příjezdu na zámek jdeme na kávičku, pak hodinka relax. Následuje čtyřchodová večeře (tataráček z rajčátek, krém z mrkve a zázvoru, vepřové plátky na cibulové marmeládě a čápy s mákem). No paráda, teď jen čekáme, jestli praskneme nebo jestli zmákneme tu prohlídku zámku za světel svíček. Zámkem nás provází kněžna s knížetem. Jsou to z části průvodci, ale z části také představují knížecí rodinu. Prohlídka je ještě lepší než včera. Než po prohlídce dorazíme na pokoj, stavujeme se ještě v zámecké restauraci na panáčka. A pak už spánek.

Sdílej tuto stránku na: