Byt v ŘíměRáno před odjezdem ještě frčím k holiči, na hřbitov, do dílny a na úřad. Pak se doma nasnídáme, vzbudíme Kubase, Honza přiváží zvěř. Chvilku po deváté už sedíme v autě směr Řím. Jedeme sice jen na letiště Václava Ruzyně Havla, ale už i to je směrem na Řím. V Praze se odehrává klasika, tedy GoParking, převoz na letiště, Mekáč, kafe, noviny a už jsme u gejtu. Jsme s Ivanou zvědaví, jestli má Kuba dva pasy, jako když letěl do Ameriky. Prý nemá. Tentokráte nemáme žádná zavazadla do podpalubí, takže rovnou nastupujeme. Sedadla máme už předem booknutá, takže sedíme v šesté a sedmé řadě u oken a pěkně před motorem, takže máme krásný výhled. Neletíme přes Mnichov, ale přes Terst a Pulu, a pak rovnou na Řím, takže se cesta rapidně zkrátila. Při přistávání se mi asi po čtrnácti dnech profouknul bubínek na levém uchu. Konečně. Před třetí už projíždíme kolem Honzovo bývalého pracoviště, kolem hotelu Holiday Inn. A za další půlhodinku už šlapeme kolem Andělského hradu do našeho víkendového bytu. Před bytem Kuba volá Flaviovi, kdeže máme schované ty klíče. A dozvídáme se, že klíče nám přinese Julie. A taky jo, během pěti minut k nám přichází a uvádí nás do bytu. Vždycky se v Itálii snažíme bydlet co nejvíc italsky, mezi nimi, a tohle se nám povedlo úplně dokonale. Byt se nachází v postranní úzké uličce a hlavními dveřmi se vstupuje rovnou do obýváku. Byt je patrový, ale v první chvíli ještě netušíme, že patro se nenachází nahoře, ale dole. Až na hygienické zázemí, které by potřebovalo investici, je to super. Ubytujeme se a jdeme si nakoupit něco k večeři. Po nákupu vyrážíme na pozdní oběd. Když číšník zjistil, že Honza mluví italsky, a že tady pracoval, láme se v pase a bouchá čelem do stolu. Po jídle následuje pravá italská káva a po ní procházka kolem Andělského hradu, podél Tibery až k budově soudu a zpět, a potom do Vatikánu. Ale to už je tma, takže se vracíme zpět do bytu. Otevíráme láhve s vínem a povídáme a povídáme:-)