Je sice víkend, ale my vstáváme v sedm hodin. Proč? No protože jedeme na dovolenou! A tentokrát do Ruska, do Petrohradu a Moskvy. Z Pato vyjíždíme lehce po osmé, na Goučku jsme po deváté. Trošku zmatky při předávání auta, dávali jsme ho do servisu na umytí, ale o to rychleji proběhlo odbavení a pasovka na letišti. Před odletem jsem si zobnul vynikající gulášovku, a Ivana do sebe narvala čtvrtku dortu. No a pak nástup do letadla a tradá. Letíme s Airbusem 319, s registrací VP-BIV. Letíme pod značkou Aeroflotu, ale samotný let provozuje společnost Rossiya. Teď, 12:30, máme za sebou půlku cesty a svačinu. Právě míjíme Baltské moře v Litvě. Ještě máme před sebou Lotyšsko a Estonsko, a pak už Rusko a Petrohrad… A teď, 13:00, jsme na hranici Lotyšska a Estonska. Čekal jsem, že přijdou celníci, a nic 🙂 . Po přistání jdeme na pasovku, a pak pro kufr, který už vesele obíhal na pase. Pak jde Ivana vyměnit peníze do směnárny, a já jdu koupit místní SIM kartu. Za devětset rublíků jsem koupil neomezený datový tarif, sen všech českých datařů. No, snad se to k nám také někdy dostane. Potom jdeme na autobusové nádraží, kde nastupujeme do mikrobusu a frčíme na stanici metra. Tam máme trochu komplikace s nákupem karty, ale vše se nakonec vyřeší a my jedeme do centra. Trošku nás tlačí čas, protože jsme slíbili, že v apartmánu budeme do pěti. Máme dvacet minut zpoždění, ale paní je v pohodě. Odhodili jsme bundy a vydali se na první obhlídku okolí. Protože bydlíme pár metrů od Aurory, jdeme se podívat nejdříve tam. Asi po pěti minutách jí vidíme na vlastní oči!  Opravdu existuje! Po rekonstrukci, naleštěná, se spousty hlavní. Prohlídka už nebyla možná, tak jí prolezeme jiný den. Pak jsme dali zpátečku a podél řeky Něvy jsme šli na Troitský most prozkoumat, v kterých místech se mostovka zvedá, aby mohli projíždět velké parníky. Doufáme, že to také uvidíme, protože se mosty zvedají v půl druhé v noci, bude to trochu náročné, ale snad se vykopeme z pelechu. A protože už nám kručí v břiše, jdeme se poohlédnout po nějaké restauraci. Nakonec brzdíme v restauraci Evraziya, kde jak později zjišťujeme, mají snad úplně všechno, na co si člověk vzpomene. Jako předkrm si dáváme pelmeně, a pak šašlik s pita chlebem, a k tomu černý pivo a Ivana malinovou limču. Bomba! Teď by se nám hodil nějaký krámek, abychom si mohli koupit základní věci, tedy vodku, víno, olivy, slané tyčinky, ale i snídani. A po chvilce nacházíme něco jako je u nás Billa, kde jsme všechno pořídili. No a pak už domů a pohodička, pohoda…