Budíček ve 4:30. V pohodě se oblékáme, snídáme. V pět přijíždí Láča, nakládáme kufry, auto lehá na břicho. V šest už stojíme na parkovišti na Ruzyni. Po odbavení se chvilku procházíme po place, pak jdeme ke gejtu. Už tam na nás čeká Airbus A-319 od B.A. Startujeme téměř na čas. Po vzletu mezi nás rozhodí letuška bagety stylem: “Tak si to tedy sežerte, když už tady sedíte…” a někam se zašije. Je krásné počasí, je dobře vidět. Těsně před přistáním se ukazuje, že pilot je velký patriot Londýna, takže ho dvakrát obletíme, pak ještě parádní esíčko a přistáváme. Zjišťujeme, že letiště je vlastně jedno malé město. Ivana začíná mluvit anglicky a nepřestává a nepřestává… Jen co se vymotáme, sedáme na metro a jedeme na Londýnské oko a do “Mekáče”.Pak se couráme po nábřeží a zalézáme znovu do metra a jedeme na nultej poledník. Asi po hodině hledání Ivana zjišťuje, že je přestěhovanej 🙂
Pomalu se vracíme na letiště. To letiště je ale děs. Ma 600 metrů haly jsou umístěny pouze dvě informační tabule o velikosti 80×100 cm. Odbavujeme se, jsou nám přidělena jiná sedadla, ale nevadí nám to, protože letíme v noci. Pak vlezeme do něčoho, čemu říkají letadlo, ale my víme, že je to tělocvična. Ivana, zmožena výpravou po Londýně, usíná už při vytlačování tělocvičny ze stojánky. Po vystoupání do deseti kilometrů se mezi nás vrhnou stevardi a začnou nás rozmazlovat večeří a další celonoční péčí. Každý máme před sebou vlastní monitor a svůj ovladač, každý může sledovat co chce a kdy chce, protože letadlo je vybaveno multimediálníma serverama, které vysílají filmy různých žánrů, TV, radio,CD, hry a taky signál z GPS, kde je vidět trasa, kterou letadlo uletělo, včetně dalších informací. Z Londýna do Sinpuru se letělo ve 10668 metrech rychlostí 1000 km/hod a vzdálenost byla 11187 km.
Následovala technická přestávka v Singapuru. Pak se vracíme znovu do létající tělocvičny do Melbourne. A opět rozmazlování, TV a klidný let. Zkouším šachy proti PC, ale vyklepnul mě. Po 6302 kilometrech přistáváme v Melbourne. Letěli jsme 11200 metrů vysoko rychlostí 1100 km/hod. a opět nuda. Letadlo jen hučelo jak klimačka.
Přistáváme v Austrálii!!!
22.den
Ráno v pohodě a v klídku balíme. Následuje poslední snídaně mezi klokany. Pak nám Petr dává ještě pár lahví jeho velmi dobrého vína, nakládáme kufry a jedeme na letiště. U odbavení malá komplikace s obsluhou, která neuměla správně anglicky. Nakonec vše vyřeší strýček...