Státní svátek ČSSR se sice v Austrálii neslaví, ale užili jsme si ho, jak se patří a sluší. Ráno jsme vstali o hodinu dřív (mobil s budíkem se nám přeřídil), ale aspoň jsme nemuseli hned vstávat. Autobusem jsme dojeli do města (cestou malá porucha, přesednutí do nového autobusu bylo v ceně) a potom jsme vyrazili do pylonu Harbour Bridge. Vyhlídka byla nádherná a ještě jsme viděli video ze stavby mostu. Potom jsme kolem trajektů a po pár ulicích došli do Sydney Tower. Kája svým čmuchem našel ten správná vchod a za chvilku jsme již kupovali jeden dospělý a jeden studentský lístek. Uvaděčka nás u vchodu hned vyfotila a vyhotovila nám upomínkovou brožurku s našimi fotkami, fotkou věže a CD s bůh ví čím. Při odchdu z věže nám to pak nabídli za „pouhých“ 35 australskách doláčů.
Zatím jsme se namačkali do výtahu, který se sice neprodyšně uzavřel, ale nejezdil. Už na mě šly mrákoty, ale nebyla jsem na štěstí sama, takže spolustojící ve výtahu přivolali alarmem obsluhu, která otevřela dveře a mohli jsme zase dýchat. Nahoru jsme tedy vyjeli druhým výtahem. Výhled byl vynikající. Po prohlídce jsme sjeli zase dolů a šli jsme do OZtreku. Čekala nás nějaká animovaná pohádka o Austrálii a pak nás nahnali do 3D kina. Deset minut se pokoušeli zavřít zábrany na sedačkách, aby jsme z nich nevypadli. Nakonec se to podařilo. Pak začalo promítání, které opravdu stálo za to. Po té show jsem vyšli na ulici a šli jsme na takový srandovní vláček  mooirail. Cestou jsme si v baru koupili sushi s tuňákem a lososem. Monorailem jsme se dovezli na druhou stranu Darling Harbouru a na lavičce jsem tak to sushi snědli (drželi jsme to jako buřty). Vedle mostu jsme viděli křižník Vampyre a ponorku Onslow, které patří k námořnímu mezeu.
Využili jsme slevy z monorailu a koupili jsme si lístky na prohlídku. Bylo to stísněné, ale zajímavé.Monorailem jsme si objeli celý okruh a pak jsme už spěchali na autobus. Cestou jsme ještě nakoupili plyšové klokany a kšiltovku FBI (FBI = Female Body Inspector). Klokanů měli plné regály, ale pro kšiltovku běžel Vietnamec asi do vedlejšího krámu, protože je prý všeobecně objíbená, tak už jí vypradali.
Při příjezdu zpátky na Castle Hill pro nás Jarmilka s Ančou neprozřetelně poslali Petra s Dušánkem, kteří nás hned unesli do hospody a opili nás. Bodří Australané z nás měli opravdu radost, taková rarita není každý den!
K večeři nás čekala fantastická živáňská (špíz) od Dušánka.