Po snídani nás Petr odvezl na vzdálenou pláž jak Jeníčka s Mařenkou do lesa. Lezli jsme po kamenech a courali si nohy ve vodě. Krásně svítilo sluníčko, ale foukal vítr a na pláži jsme byli téměř jediní. Pak jsme zabočili na poloostrov s nádherným výhledem na moře. Nejednou víc zafoukal vítr a uletěla mi má nejoblíbenější kšiltovka F.B.I. někam 30 metrů dolů a zmizela. Pak jsme museli obejít půl vesnice, přelést skály a málem přeplavat moře, než jsme se dostali pod ten sráz dolů – ale kupodivu jsme čepičku mezi šutrama našli!!! Přestal jsem tedy brečet a šli jsme na další pláž. Byla taky nádherná a prázdná, až jsme z toho dostali hlad na ústřice. Zafungovala telepatie a najednou zavolal Petr, že pro nás přijede a zve nás na oběd = na ústřice. To bylo radosti! Každý jsme dostali 12 velikých ústřic „kilpatrick“ zapečených se slaninou a řecký salát, ňam, ňam!
Po obědě jsme se vypravili na zpáteční cestu. Doma jsme vyleštili Leeann auto, aby měla radost. Asi měla, protože se nám odvěčila výborným pečeným jehněčím, bramborovou kaší, zapečeným květákem, dušenou zeleninou a salátem. Tady se pořád žere !!! 🙂
Po večeři se hovořilo a my jsme se zase hezky usmívali.