18. června – sobota

O pol siedmej nás s raňajkami budí stevard, a do štvrť hodiny pristávame v Poprade. Odpájajú náš vagón a autá, a súpravu preťahujú k vykladacej rampe. V Prahe sme nabiehali popredu, tu preto musíme vycúvať. No, já raději zůstanu u češtiny… Ale vše proběhlo bez komplikací, jezdit autem ještě i v pokročilém věku umím 🙂 . Do navigace naťukáme Spišský hrad a vyrážíme. Automobilu chvilku trvá než si natáhne čerstvé souřadnice, takže nám pár minut ukazuje cestu z Prahy. Na hradě jsme jako druzí, a máme ještě třičtvrtě hodiny čas, než se otevře brána. Poprvé využíváme seniorskou slevu. Hrad zabírá ohromnou plochu, a je velice zachovalý. Část prostoru je uzavřená z důvodu rekonstrukce, a stojí tam jeřáby. Trochu je podezírám, jestli ho teprve nestaví. Jdeme si dát sváču a pomalu se přesouváme na parkoviště. Slunce svítí jak o život, ale teplota se drží na dvacetičtyřech stupních. Z hradu sjíždíme na Sivou bradu, kde je jednak kaple Sv. Kříže, a druhak tam vyvěrají prameny sirovodíkové vody. S vodou se dostává na povrch travestitová hornina. Tak prý ne, nejsou to travestiti, nýbrž travertinová hornina. Od kapličky přejíždíme do města Levoča, do baziliky Svatého Jakuba. Jako druhý důvod návštěvy byl oběd. Dáváme si brynzovou polévku a zcela netradičně brynzové halušky. Pocouráme po městě a pak se jdeme ještě juknout na oltář Mistra Pavla z Levoče. Místní taneční škola si pro nás na uvítanou připravila krátké vystoupení, tak ho se zájme sledujeme. V autě nastavujeme Štrbské pleso, a jedeme se ubytovat. Světe div se, hotel stojí a vypadá pořád stejně! Máme pronajatý apartmán 2 + 1 s balkonem a výhledem na Tatry. Odpočineme si, a jdeme se cournout jen tak kolem hotelu a k plesu. Počasí snad opravdu nemůže být lepší! Když dorazíme k plesu, řekli jsme si že půjdeme jakoby okolo něj, a až se nám bude chtít, tak se vrátíme. Nakonec jsme ho obešli celé! Cestou na hotel jsme se stavili na nádraží, abych omrkli odjezdy a příjezdy vlaků. Pak tedy na hotel, večeře a víno, čtení… Vzal jsem z domo klobásy, aby bylo na začátek co k večeři, a co zobat k vínu. Ukázalo se ale, že jsou to Obrnické buřty. No, a jak jsem je prohnal vakuovačkou, tak to byly na první pohled klobásy 🙂 .