Ráno mám lehké břišní potíže, ale dá se to vydržet. V jedenáct skáčeme do auta, loučíme se s Odinou a vyrazíme ku Praze. Za necelou hodinku parkujeme a obsluha parkoviště nás odváží k terminálu. Odbavujeme se a pak se poflakujeme po letišti. Zkoušíme místní Mekáč. Pak se suneme ke gate. Při průchodu bezpečnostní kontrolou nezkušená pracovnice ostrahy zamění při průchodu Ivany kufříku rentgenem šišku salámu za šišku Semtexu a bleskově otevírá Ivany příruční kufřík s vidinou rychlého povýšení. A prd, byl to fakt salám. Po chvilce jdeme k jinému gate, páč má náš tryskáč malé zpoždění:-)
Nastupujeme do Boeingu 737-700 (OM-NGN), čeká na nás desátá řada vpravo a sedačky E a F. Ta třetí je prázdná, tak se roztahujeme. Let probíhá normálně, letíme v 11900 metrech rychlosti něco málo přes sedmset kilometrů za hoďku. Dopřáváme si kávičku a vínečko:-)

Přistáváme, teplota 31 stupňů, jasno, mírný opar. Po vyzvednutí kufru jdeme na autobus a asi po deseti minutách jízdy (no jízdy,myslím že soudruzi řidiči z DP Most by to brzo vzdali:-) např. před námi jedoucí auto v úzké uličce zastaví, řidič vyjde ven a v klidu vybírá kytky u stánku a šofér autobusu nic, žádný nervy, žádný troubení) vystupujeme na náměstí Garibaldi. Odtud dalších deset minut pěšky a jsme před hotelem. Předkládáme voucher, dostáváme klíče a frčíme do pátého patra do pokoje. Jak jednoduché:-)

Zlehka vybalujeme a jdeme obhlídnout nejbližší okolí. Některé uličky směrem k přístavu jako by z oka vypadly Chánovu. Pak se ale dostáváme do normální čtvrti, kde je spousta různých obchůdků. Na nádraží si kupujeme průvodce v angličtině. Na chodníkách prodávají černoši všechno 🙂 K večeři si kupujeme pizzu (s hranolkama!!!), kterou pak požíráme na pokoji. Hospůdku si šetříme na zítřek. Ivana vybaluje zbytek věci, já sleduju BBC a fernet.

A ještě vybavení pokoje: televize a klímačka, rádio, elektrický ovládané italské žaluzie, koupelna v mramoru a připojení na internet zdarma. Toho jsem si před odletem nevšimnul, tak že nám je na prd.