Dneska ráno povídá Ivana: “Došel nám parmazán a polenta, budeme muset zajet do Itálie”. No, že bych byl nadšený, to zrovna ne, ale když tak smutně koukala:-) Dopoledne ještě řežeme a štípáme dříví na zimu, po obědě přijíždí babička Zdena ohlídat ranč po dobu naší nepřítomnosti a my se jdeme trošku natáhnout.
Kolem čtvrté sedáme do Mercedesu a vyrážíme směr Praha Ruzyně. Dálniční známku nemáme, protože máme dost času, tak těch dvacet kilometrů po dálnici oželíme. Mysleli jsme si. Jenže začínající žně a traktory na silnici nás hodně zbrzdili, tak že před dálnicí padá rozhodnutí: Ošidíme stát a pojedeme po dálnici. Šlapu Mercedesu na krk a schováni mezi nápravami kamiónu, v pohodě dojíždíme na naše oblíbené parkoviště GoParking. Obsluha nás dováží k terminálu dvě, vyskakujeme a jdeme si k přepážce ověřit, zda naše doma vytištěné palubní lístky jsou OK. Lístky jsou OK, ale kočka za přepážkou nás informuje, že letadlo má zpoždění a každému dává šek na 180 korun.
No co, máme přiletět v devět nebo v jedenáct, stejně už bude tma:-) Jdeme tedy na první večeři a i v nejdražší restauraci na Ruzyni se pěkně nadlábneme.
Pak se jdeme cournout po letišti. Objevujeme hezkou audiovizuální expozici o historii letiště a nalézáme také vyhlídkovou terasu.
Pak jdeme na druhou večeři a pak už k bráně, kde na nás už čeká dva roky starý Boeing 737-76N/W OM-NGG. Hupky do něj, krátká instrukce, šup na dráhu šest a tradáááááá. Kapitán nás vítá na palubě, přeje hezký let. O pohodlí a bezpečí na palubě, se prý budou starat tři andílci. No věděl, co říká 🙂 !
Tak že přistáváme, skáčeme do taxíku a během deseti minut brzdíme u hotelu. Zjišťujeme, že prospekty od hotelu nelžou.
Tak že následuje božská sprcha ve sprcháči s elektronickým ovládáním (sprcháč je totiž zároveň sauna, solárko, posluchárna je tam rádio 🙂 ). Lehce po půlnoci pojídáme božské řízky a sledujeme v TV vysílání Italské pobočky UNICEF. Je to o chudých Italkách, chudinky namaj vůbec nic na sobě:-)
Bergamo
Fotky z výletu do Bergama jsou TADY.
