Spinkáme do půl devátý, pak zlehka snídaně a jdeme balit. Chvilku si jdu hrát se psem, abych nepřekážel u vaření. Pak přijíždí babička Zdena, dáme obídek a chvilku po dvanáctý vyrážíme. Někdy kolem jedný jsme na parkovišti. Hned nás převážejí na letiště, kde se na přepážce drop-off zbavujeme kufru a jdeme courat po hale. Kolem půl třetí se naločujeme a ve čtvrt na čtyři opouštíme Ruzyň z RWY 31. Jen pro pořádek: letíme letadlem Fokker 70 z roku 1995 (PH-WXD). Letušky mluví perfektně holandsky, anglicky šišlaj. Sedíme v dělnické třídě.
Vylétneme nad mraky, roznáší se svačina a sotva dosrknu merlot, pilot stočí čumák dolů a jde se na přistání. Měl jsem perfektně vybrané místo na focení, ale kapitán mi překazil hezké fotky, páč letěl celou cestu s vytaženejma klapkama na pětadvacet a tím mi zúžil místo na focení. Ivana prý při přistávání zahlédla větrný mlýn, no ale bůh ví, co měla v tý sušence 🙂 . Po vystoupení z letadla jdeme asi tři kilometry letištěm pro kufr, a když ho vyzvedneme, tak další dva k východu. Přímo z letištní haly odjíždí vlak rovnou do centra Amsterdamu. Kupujeme lístky a frčíme. Za patnáct minut vylézáme na hlavním nádraží. Podle GPS nám k hotelu zbývá 437 metrů, tak že vyrazíme a za pár minut jsme na recepci.
Dostáváme kartu od pokoje 324 a jdeme se ubytovat. Dáváme si uvítacího ferneta a vyrážíme do terénu na první obhlídku. Tak tady hlady určitě neumřeme. Takovou koncentraci hospod, hospůdek, barů a různých prodejen hamburgerů a kebabů, jsem ještě neviděl. A což teprve ty prodejny marjánky… Nevydržíme to a kupujeme si alespoň lízátka s marihuanou. Obcházíme centrum kolem dokola, po setmění se rozžínají červené lucerny u podniků nabízející děvčata. Škoda že tam dneska za ně byly jejich matky 🙁 .  Kupujeme si na pokoj pití a hroznové víno a pomalu kráčíme na hotel. Srkáme fernet a pivko, pojídáme víno a píšu deník…
Ivana vyčetla, že hotel, ve kterém bydlíme, vlastnil starej Heineken. Tady začal vařit první pivo. Bohužel toho musel tady nechat, protože městská řada rozhodla, že omezí dopravu po kanálech, tak že nemohl dovážet suroviny na pivo. Dům pak koupili bratři Hulscherové, kteří tu postupně varnu piva přetvořili na restauraci, kde se prodával Heineken. Pak založili hotel a vinárnu. Při rekonstrukci budovy narazili na fresku s nápisem Die Port van Cleve. Odtud název hotelu.