TrhVstáváme v půl deváté, na budíka. Krátká hygiena a jdeme na snídani. V restauraci je docela dost lidí, ale místo na snídani máme. Bohatě posnídáme a jdeme se kouknout na střechu hotelu, jaký je tam rozhled a jak vypadá bazén. Rozhled by byl dobrý, kdyby nebyl takovej opar, ale snad se to do konce pobytu vyfouká. Bazén OK.

Vracíme se na pokoj, balíme věci a vyrážíme směrem k zálivu Creek. Došli jsme na nábřeží, cesta byla ale děsná, strašný horko už takhle dopoledne a žízeň ještě větší.A ještě k tomu jsme bez peněz, protože máme jen eura a směnárna široko daleko žádná. Takže nálada blbá…Podél nábřeží jsme došli až do Suku, což je staré tržiště s látkama. Jsou to úzké a zastřešené uličky s desítkama krámečků plných nejrůznějších látek (fantastických). Hurá, konečně směnárna. První, co jsme koupili, bylo pití a KŠILTOVKA S VELBLOUDAMA!!! Pak jsme se vrátili zpět k vodě a pozorovali jsme čilý provoz. Pozorování nás docela vyčerpalo, takže jsme se vydali hledat něco k snědku. V jedné zapadlé uličce jsme objevili restauraci pro domorodce. S číšníkem jdu vybrat do kuchyně rejži, a pak mu říkám, že bych si skočil na toaletu. Něco zahuhňal, vzal ze zdi klíč a vyrazili jsme přes ulici a parkoviště k protějšímu domu. Říkal jsem si, že mě asi vede domů, ale ne. V jednom baráku otevřel plechové dveře, a tam bylo něco jako chlívek pro prasata. No, vracíme se do restaurace a jen si sednu za stůl, začnou nosit pokrm. Hlavní jídlo je mnou vybraná kari rýže ještě s něčím a kusy kuřete. Pak přinášejí nějaký sladký teplý nápoj, několik omáček, velké bramborové lupínky, salát se zálivkou… Naštěstí se víc na stůl nevešlo. Dobrý. Během oběda se ozývá hýkání z mešity. Při placení nechala Ivana tak velké dýško, že si chudáci mysleli, že je chce koupit. Vylézáme na ulici, chytáme tágo (celých 55 Kčs) a jedeme na hotel. Tam sebou plácneme na postel, klimačku na devatenáct a spíme.

Po třetí hodině máme sraz s delegátem cestovky. Mladej, snaživej kluk. Domlouváme si výlety. Chtěli jsme se podívat na okruh formule jedna v Abu Dhabi, tak někam zavolal, a dohodnul nám (nám dvoum a ještě dvěma párům z Brna) privátní prohlídku závodiště a stájí. Jupíííí. Ještě si objednáváme cestu džípem do pouště a okružní jízdu lodí, obojí s večeří. Zaplatíme a jdeme si na pokoj pro věci a vyrážíme do Dubai Mall. To je ta část Dubaje, kde jsou ty nejvyšší mrakodrapy, a kde je dokonce i ten nejvyšší na světě. Vlézáme do nákupního centra, kde je více než dvanáctset krámů, obchůdků či marketů. Je tam také největší „akvarium“ na světě, co se týče velikosti skleněné stěny akvária. Je tam také několik vodopádů a jako zlatý hřebíček – zimní stadion obklopený restauracemi. Po snaživém hledání najdeme i vstup na vyhlídku ve 124. patře Burj Khalífa a rezervujeme si vstupenky na pondělí. Bohužel už mají jen dopoledne a po poledni. Tak tedy v 13,30. Z té nádhery nám vyhládlo a zlákala nás indická restaurace. Jídla bylo zase kopec, zrovna tak jako k obědu…ani jsme to všechno nesnědli. Vykutáleli jsme se ven z Dubai Mall a zrovna před fontány. Podle množství lidí jsme poznali, že budou za chvilku hrát. A taky že jo, kam se hrabou Mariánky i s Křižíkovou fontánou dohromady – to se nedá srovnat. Obrovské barevné vodotrysky a k tomu nějaký mačarský čardáš nebo co, no prostě nádhera. Po skončení jsme obešli celý Burj Khalífa a vrátili jsme se ke stanici metra. Metro je tu od roku 2009, takže supermoderní a přehledné. Koupili jsme si přednabitou kartu, abychom nemuseli pořád platit jednotlivé cesty. V pohodě se vracíme domů a těsně před hotelem ještě kupujeme v supermarketu vody, pivo (samozřejmě nealkoholické:-) a kousek melouna. V půl dvanácté jsme doma jako na velbloudu :-).