Přestávka skončila, jdeme se nalodit. Jsme docela utahaný, tak si teď dáme pěkně ouško. Sotva jsme usnuli, už je tu letuška se snídaní. Tak to zdlábneme a znova se zachumláme. Tentokrát jsem spal asi tři hodiny. Ivana pokračovala dál a já si pustil film Miluji tě namodro. Jo a byl fakt pěknej! Ještě než ho dokoukám, rozváží oběd. Bylo toho strašně moc, že i já, kterej má černej pásek v žraní, jsem půlku nechal. Pomalu se blížíme k Pekingu, venku jsou mraky jako prase, a níže, a nakonec i dole, pěkně leje! Vystoupíme z letadla a jdeme, a jdeme. Ještě furt jdeme. Vypadá to, že už tam budeme, ale ještě furt jdeme. Tak teď. Teď jsme došli na imigrační oddělení. Je tu fronta, ale odsejpá to. Prošli jsme bez problémů. Takže, ahoj Číno, tak nás tady máš! Tedy ještě ne úplně. Ještě musíme pro kufr, který jezdí na pase v jiném terminálu a jede se tam asi deset minut bezobslužným vlakem. Kufr máme a jdeme na taxík. Mají to dobře organizované, takže žádná strkanice. Řidiči ukazuje jméno hotelu a vyrážíme. Nakonec jedeme bez pár minut dvě hodiny. Jednak lilo jako prase, a hlavně byla zácpa jak prasata dvě! Ale zase to byla pěkná vyhlídková jízda, a přepočteno na naše peníze nás to stálo pětikilo… Po ubytování se jdeme cournout po blízkém okolí a najíst se. Dáváme si nudle s masem, ale neznají tu příbory, tak jíme hůlkama. No aspoň byla sranda. A pak už domů, na ferneta a spát.