Po snídani, dáli se tomu tak říkat, možná paní hrála v té hře o Budulínkovi, a také náš chtěla přežrat a pak kuchnout, jsme se vydali do Nových Hradů, podívat se na místní hrad. Cestou se nám před frňák postavila stará kovárna. Byli jsme první dnešní návštěvníci, a tak jsme měli i luxusní komentovanou prohlídku. Potom jsme prolezli z venku hrad, udělali pár fotek a hupky dupky do cukrárny na kávičku. A klika cvakla, teda seděli jsme venku, a přichází známí z Ústí. Svět je fakt malej. Poklábosíme a jdeme se podívat do místního kostela, který má úplně úžasnou klenbu. Nasedáme do automobilu a míříme do Terčina údolí. Podle naší Terky to ale pojmenované není, to by tu museli mít sklípek, nebo tak něco. Na konci údolí je úplně božskej vodopád. Takže fotíme a relaxujeme. Cestou zpět se stavujeme v hospůdce, fakt se nejmenovala Terčina, na polívce a minerálce. Sedáme do auta a jedeme se kouknout do zemědělského muzea. Bohužel zavřeno. Nevadí, jedeme na rozhlednu Kraví hora. Po asi půl kilometru stoupání kolmo na vrstevnice, a po zjištění, že nás čeká ještě 400 metrů stejným směrem, rozhlednu vzdáváme. Nakonec, jsme na dovolený, a ne na galejích. A jedeme zpátky. Stavujeme se ještě v kostele v Dobré Vodě, nádherné místo s božským rozhledem, a v sýpce v obci Stropnice. Tady měli bohužel zavřeno, takže to zmákneme v pátek. Teď sedím na dvoře mlýna, popíjím víno a Ivana skotačí v lese. Když nebude pršet, půjdu večer na ryby…