BariKrásně jsem se vychrněl. Frčíme do restaurace, které je na střeše hotelu, a jak už jsem psal, s výhledem na moře. Teč to moře ale oproti večeru vidíme. Bohužel to všechno kazí snídaně. To že je skromná by mi snad ani tak nevadilo, jako to, že je všechno studený jak psí čumec. I ta servírka byla jak led. Pavel se sice chvilku snaží vyladit tousty, ale stejně nic moc. Po snídani se vydáváme na cestu do Bari. Demokraticky se rozhodlo, že se pojede vlakem, aby bylo trochu adrenalinu. Ten už začal na nádraží, kde jsme čekali asi dvacet minut na rozpáleném peróně. Pak napadlo Vášu, že bychom mohli kousek popojít mimo budovu, kde to božsky foukalo. No, ale přijel vlak, otevřely se dveře, ale nebylo se kam vecpat. Nějak jsme to ale udělali a už frčíme. Vedro ještě větší než venku, na zádech přilepený prsa dvou studentek vracejících se ze školy. Ale jedeme jen deset minut, tak se to dalo vydržet. Po příjezdu do Bari směřujeme do historického centra, kde nejdříve navštěvujeme krytou tržnici. Italská klasika: spousty čerstvého ovoce i zeleniny, ryby. A pozor, kupy sušených rajčat. Kupujeme zásobu na celý den, prodavač nám dává ještě ochutnat vlastnoručně naložená rajčata. Moc dobrý! Pak jdeme podél moře, v poledne zapadáme do krásné zahrádky jedné z místních restaurací. Všechno hodně dobré, pomlouváme hotelovou restauraci, číšnice musí škytat. Potom vstupujeme do centra města, které prolézáme kousek po kousku. Také se stavujeme v přístavu, ale moc se tam toho nedělo, tak zase pokračujeme v krasojízdě. Protože nechceme večeřet na hotelu, rozhodujeme se, že budeme jíst na balkóně, a že si nakoupíme jídlo v sámošce. No jo, ale kde jí najít? Jdeme ulicemi a vypadá to, že Baristi (Barista = obyvatel Bari) jedí snad jen kabelky a boty. Děvčata tedy navštěvují informační centrum, kde dostávají cenou radu, kde nakoupíme večeři. Pak následují trochu zmatky na nádraží, ale celkem pohodová cesta na hotel, a pak nádherná večeře na balkóně.