Tak je tady první ráno v Římě. Už v půl devátý 🙂 nás probudil provoz na ulici. Dáme trochu té hygieny, pak snídani (není žádná uzenina, o to víc sním sladkého pečiva). Pak už jen nezbytný lok fernetu na cestu a tradá za památkami. Nejdříve jdeme okouknout z blízka zříceninu, na kterou koukáme z okna. Jmenuje se Porta Maggiore. Je to brána ze zbytků Aureliánského opevněni. Pak přecházíme, podle Ivany, k malému kostelíku San Croce in Gerusalemme. Zde Ivana pronáší památnou větu: i malé věci jsou v Římě velké! Opravdu, je to kostel jako prase! Potom přecházíme na Lateranské náměstí a cestou procházíme místní bleší trh a po prve na nás útočí zmrzlina. Mladík za pultem opravdu nedělal Itálii ostudu. Každý si odnášíme ‚jeden‘ kopeček, který pak před katedrálou San Giovanny lížeme čtvrt hodiny. Pak se jdeme juknout na Svaté schody, po kterých se smí chodit jen po kolenou. A skutečně, několik Betmenů i normálních lidí takhle pomalu šplhá nahoru. My jsme zvolili klasické schodiště vedle.
Následně přecházíme ke katedrále San Maria Maggiore. Zase obrovská stavba s nádherným stropem a se zpovědnicema pro různé národnosti:-) Přes čínskou čtvrt odcházíme na náměstí Vitorio Emanuele, kde Ivana obtěžuje trhovce. Cestou na hotel pak v ‚supermerkatu‘ nakupujeme salát k obědu. Obědváme na hotelu. Pak odpočinek a pak vyrážíme na odpoledni prohlídku.
Nejdříve naše cesty vedou na Španělské schody . Tam jsou stovky turistů, ale zážitek stál opět na to! Děláme pár fotek a uličkou, kde má obchod každý, kdo něco znamená, vyrážíme na Andělský hrad . Zakupujeme lístky a vyrážíme vzhůru. Nádherný rozhled a co teprve, když po půl hodině nacházíme schody do nejvyšších míst. Pak je pohled na sluncem ozářeny Řím opravdu super. Na hradě jsme vydrželi něco přes hodinu a pak se přesouváme ke katedrále sv. Petra . V zapadajícím slunci je to proste nádhera! Pak se jdeme projit do přilehlých uliček, v jedné z nich večeříme. ‚Stálo‘ to za to 🙂
Pak už je tma a vyrážíme fotit osvětlenou katedrálu! Na place před katedrálou rozbaluji stativ a fotíme a fotíme:-) Pak balíme a metrem se přesouváme ke Koloseu, kde též fotíme a čumíme:-)
Pak opět hup na metro, jeden přestup a vystupujeme na náměstí Vitorio Emanuele. Ten, kdo ho naprojektoval, nedal nikomu vědět, že je zrcadlově stejné a tak ho opouštíme v pravém horním rohu, tak jako dopoledne. Asi po dvaceti minutách zjišťujeme, že se nacházíme v místech, kudy jsme dopoledne nešli a že i letadla přistávající na městské letiště přistávají jaksi z druhé strany.
Tak se tedy vracíme, hledáme ten správný východ z náměstí a šlapeme na hotel. Tam jsme lehce před dvanáctou, následuje očista, fernet a pád do postele!