20. června – pondělí

20. 6. 2022

4.den

Večer jsem si nějak blbě složil polštář, tak ta noc nebyla úplně nejlepší, ale ráno jsem byl zase jako rybička. Vstáváme i před budíkem, takže na snídani kráčíme už těsně po deváté. Pak se vracíme na pokoj, a zažíváme snídani. Máme dovolenou, ne maraton. Ve třičtvrtě na jedenáct odcházíme na nádraží, a jedenáct odjíždíme (už podruhé za posledních dvacet let) odjíždíme vlakem do Starého Smokovce, kde přestupujeme, a dále pak do Tatranské Lomnice. Cesta úzkokolejkou trvala hoďku, a viděli jsme krásná panorámata. Z nádraží v Tatranské Lomnici je to k lanovce necelý kilák do mírného kopce. Než dojdeme k nástupní stanici, procházíme kolem hotelu Morava, kde se točil film Anděl na horách, a kde jsem hlavně já, co by prcek, byl pár dní na dovolené s mojí babičkou (tedy ne s babičkou Zdenou. Chceme si koupil lístky na Lomničák, ale ouha. Prý nemáme rezervaci, tak jen na Skalnaté pleso. Chápete to? Rezervaci? Copak jsme nějací indiáni??? No ale dobrá, kupujeme jízdenky a jedeme vzhůru. Počasí nádherné, mírný větříček. Jednou přestupujeme a už jsme u plesa! Lidí proti víkendu opravdu minimum. To už jsme ale viděli dole u vlaku. Jdeme obejít pleso, a cesta tedy nic moc. Ne, že by byla do kopce, ale byla poskládaná z balvanů, po kterých se opravdu blbě chodí. Cestou mi ještě Ivana domluvila focení dvou Maďarek, ale jen do pasu 🙂 . Po kolečku kolem vody se jdeme ještě podívat k observatoři, a pak se jdeme najíst. Samozřejmě, že restaurace byla přímo u lanovky, ale nepůsobila vůbec “horsky”, tak jsme si vzpomněli, že z lanovky jsme viděl Skalnatou chatu, tak že se tedy vydáme k ní. U směrovky byla informace, že prý dvě minuty. Tomu, kdo to tam napsal, bych utrhl palici i s prd… Cesta mnohem horší než ta kolem lanovky, ale o to strmější. Museli jsme se přidržovat rukama i zubama zábradlí, já v jedné ruce kameru, v druhé foťák, takže já jen zubama. No ale, stálo to za to. Moc lidí tam asi nedojde, proto ty kostry kolem cesty, takže jsem tam byli téměř sami. Vynikající polévka i pivo! Po jídle se stejnou cestou vracíme zpět. To už bylo mnohem lepší. Sjíždíme lanovkami dolů, a jdeme na nádraží. Tam máme asi třičtvrtě hodiny čas, tak si dáváme kafe a pivsona. Cesta zpět proběhla v pohodě, ale restaurace, kde jsme byli včera na večeři zavírá už v šest. Kupujeme si tedy jídlo na pokoj, a už z hotelu nevylezeme!

26. června – neděle

26. června – neděle

Kdyby bylo na mě, tak úvodní věta dnešních zápisků začíná: počasí se posr***! Už když dopoledne sedáme do auta, je venku 29 stupňů a neskutečné dusno. Zkoušíme trik z Tater, a jedeme do "hor". Myšleno na televizní vysílač vysílač na kopci Kamzík. No ale nic moc....

25. června – sobota

25. června – sobota

Ráno je zataženo, a lehce poprchává. Po snídani se tedy ještě válíme na pokoji, ale pak se vydáváme na Bratislavský hrad. Přímo proti Hradu jsou podzemní garáže, takže pro turisty paráda. Nejdříve se jdeme podívat na výhled, který je na řeku a část města. Procházíme...

24. června – pátek

24. června – pátek

Poslední snídaně v Bojnicích a my vyrážíme fárat do Hrnoniranského báňského skanzenu, který je umístěn na dole Cigeľ. Je to necelých deset kilometrů od penzionu. K dolu přijíždíme na čas, akorát z druhé strany. Takže volám šéfovi skanzenu, kudy to objet. Dostáváme...

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..