Tak je tady ráno! Tedy, kdyby nezatroubil budík, spíme až do oběda! Roztahujeme závěsy a valíme oči. Před námi se rozkládá čtvrť tvořená z nízkých domků a za nimi začínají Alpy. Postupně dáme ranní hygienu, skáčeme do společenského obleku a jdeme na snídani.
Zde bych vložil malou vsuvku: tentokrát jsme batožinu omezili opravdu na to nejnutnější, tak že se nám vše vešlo do kabelky!
Sjíždíme do čtvrtého patra, kde je připraven snídaňový bufet. Dávám si míchaná vajíčka na slanině, má choť pak půl kila šunky a jednu housku. Paráda. Pak přichází rodina německých turistů, která dorazila s cestovní kanceláří Wehrmacht Reisen. Během krátké chvilky přesunují celý bufet k sobě na stůl. Ale nakonec, pokud je někdo zvyklý snídat čtyři druhy marmelády, dva druhy jogurtů, vajíčka na slanině, vajíčka na tvrdo, kroasanty, topinky, kávu, čaj a džusy, tak proč se přetvařovat, že?
Opouštíme restauraci, balíme věci a vycházíme na prohlídku města! Slečna v recepci nám dává mapu na cestu, venku ještě žasneme nad budovou hotelu.
Po ulici Via Borgo Palazzo jdeme do centra města. A jsou tu opět ti Italové: žádný spěch, klídek, žádný paroháč za volantem, chceš přejít silnici, tak běž:-). Odbočujeme na Viale Emesto Pirovano, která vede k místnímu hřbitovu, jehož vstupní brána je opravdu architektonický skvost! Po Via Giacomo Gastoldi a Via Cario Senarasi se vracíme na Via Borgo Palazzo, po které pokračujeme do centra Nového města. Na Piaza Saint Anna si dáváme malou pauzičku. Docházíme Piazza Giacomo Matteti, kde obdivujeme krásnou kašnu. Pak zabočujeme na Via Rome, za kterou již vykukuje staré město, tedy jak říkají místní: Citta Alta. Nastupujeme na funicolare a během několika minut vystupujeme v historickém centru starého města.
V první cukrárně si dáváme zmrzlinku a vodu, která nás zachraňuje od smrti žízní. Město jako by z oka vypadlo Benátkám. Úzké uličky, spousta věžiček, restaurací, cukráren, spousta náměstíček:-) Přes Piazza Sant Maria Maggiore se dostáváme až k věži Campanone, jak by řekli naši němečtí spolubydlící Der Campanole. Kupujeme lístky a stoupáme vzhůru. Ivana není zadýchaná, nebolí jí nohy. Inu, výtah je prostě výtah a padesátdva metrů zvládá úplně v pohodě! Z věže je nádherný výhled a nádherně tu fouká. Zapomněl jsem napsat, že před jedenáctou byla teplota vzduchu třicetjeden stupeň ve stínu. Kocháme se pohledem na okolí, když tu najednou začínají věžní hodiny odbíjet půl dvanáctou. S Ivanou, přesto že to očekávala, to praštilo do kouta věže. Ale bylo to nádherné!!! Po oživení partnerky vidíme v dáli další lanovku, která vede ještě na vyšší kopec. Není sice tak příkrá jako ta první, ale zase jede více než šetset metrů daleko. Slejzáme z věže na jdeme na další stanici lanovky a jedeme vzhůru. Jsme na samém vrcholu Starého města. Je tu krásně!!! Přes park Sain Vigilio se dostáváme na Hrad. Z Hradu byl opět krásný výhled do údolí i na stráně začínajích Alp. Cikády řvali tak, že chvilkami přehlušili i jednu rodinu za západního Německa“, která nám byla dost dlouho v patách anebo které jsme se nedokázali ztratit z doslechu! V okolí kvetly zajímavé keře, následně zjišťujeme, že se jedná o Granátová jablka. Pak scházíme zpátky ke stanici druhé lanovky, odkud sjíždíme dolů a kde v jedné malé restauraci poobědváme. Já si dávám caprese a k tomu koš baget se super olivovým olejem a Ivana pizzu s proschutem. Na závěr pak vynikající kapučíno!
Pak se opět vydáváme do starého města koukat po věžích a po uličkách. Míjíme neuvěřitelné množství pizzerií, cukráren, barů a restauracích. Občas nemůžu Ivanu odtrhnout od výlohy!
Strmě stoupáme k hradu Rocca přes park Parco delle Rimembranze. Celý objekt je pojat jako památník Italských vojáků. Hezké, krásné! Pak se pomalu vracíme k zastávce lanovky a sjíždíme na spodní stanici do města Bergama.
Jdeme zpátky do centra a cestou hledáme nějaké to supermercato, abychom nakoupili parmazán a polentu, když už jsme sem vlastně kvůli tomu jeli! Nacházíme a nakupujeme! Zároveň si kupujeme i večeři.
Jdeme se juknout na zastávku autobusu, kdy nám to jede na letiště a dál se couráme městem! Přiblížil se čas odjezdu, Ivana si kupuje poslední zmrzlinu a na zastávce čekáme na bus. Náhle přijíždí, Ivana hází zbytek zmrzliny do koše a nastupujeme. Jenže šofér říká, že to jen tak vypadá, že jede na letiště, ve skutečnosti jede jinam:-) No vylézáme, Ivana tahá zmrzlinu z koše:-) No netahá:-)
Jdeme na jinou zastávku odkud za deset minut přijíždí ten správný bus a frčíme na letiště. Jdeme se odbavit, přicházíme jako poslední, tak sedíme přes uličku. Přilítá pro nás postarší stroj Air Slovakia (OM-ASF, 1987), která vypomáhá Sky Europe v nouzi, ale my akcionáři společnosti Sky Europe jí to nezapomeneme! Letadlo je konstruováno pro charterové lety, tak že je v něm opravdu málo místa. Ivana má vedle sebe dvě Italky, které mají plíce, žábry a v kabelce ještě dýchací přístroj! Mluvit bez nadechnutí hodinu dvacet je opravdu unikát.
Při přistání stylem kapitáne přistáli jsme nebo nás sestřelili chytá mojí sousedku amok, ale její doprovod jí bleskurychle uklidnil.
Vystupujeme, voláme GoParking, sedáme do Mercedesu a frčíme domů. Po dálnici, bez známky!
