Vstáváme kolem deváté, v klídku snídáme a pak vyrážíme na prohlídku centra Amsterdamu. Od hotelu jde západně do čtvrti Jordaan, kde narážíme na hezký kostel. Každou půlhodinku se pořádá výstup na věž. A tady opravdu slovo výstup znamenalo lézt po skoro kolmých schodech a žebřících, a ne skočit do výtahu jako v Itálii. Ovšem výhled byl opravdu famózní!!! I když bylo lehce pod mrakem, byla nádherná viditelnost. Po slezení z věže pokračujeme na sever, směrem k přístavišti. Tam panoval čilý pracovní ruch. Pomalu se po nábřeží přesouváme k nádraží a vymejšlíme, co kde sníme. Ivaně se moc nechtělo do mnou vyhlédnutého kebab baru, ale hlad a vůně udělala své. Kebab byl obrovský a hlavně plný opravdového masa a ne té hmoty, co prodávají Vietnamci u Prioru. A když dojídáme, dostáváme ještě hranolky 🙂 . Pak sledujeme, jak policisté „odtahují“ blbě zaparkovaná a zamčená kola. Stačí k tomu flexa a foťák a kolo letí na náklačák!
Řádně nakrmeni vyrážíme na okružní plavbu lodí po kanálech. Senzační, parádní. Většina baráků u kanálů má šikmou čelní zeč, a to proto, aby se při tahání zboží do skladů neodřela fasáda.
Po návratu do přístavu si jdeme zjistit tramvaj a bus na zítřejší výlet a pak si jdeme odpočinout na hotel. Dáváme si kávičku a pauzičku a připravujeme se na večerní focení v terénu.
Házím na záda stativ a vyrážíme. Nejdříve jdeme západním směrem od hotelu a okukujeme baráky a kanály. A pošilháváme také po nějaké dobré hospůdce. Když už bylo kanálů dost, jdeme na večeři. Dáváme si rybu s hranolkama a salátem. Než to zdlábneme, tak se venku začíná šeřit. Na chvilku se ještě stavíme na Ramadan festivalu, ale nic moc. A pak už je tma a fotíme a fotíme… Pak Ivana koupila marjánku zabalenou do papírku a zapalovač. A čudíme. Teda já, Ivana jen jednou. No, žádný lítající sloni se nekonají, zejtra dáme něco silnějšího. Mezi šluky trávy stále vyrábíme noční fotografie.
Pomalu směřujeme k hotelu a dostáváme se do čtvrti červených lucerniček. Mňo, dneska mají co nabídnout! A už je tu hotel, koupel, deník a spánek!