Lázně CarracalaV deset vyrážíme metrem směr Lázně Carracala. Italové mají dnes svátek, tak je všude lidí jako much. I v metru. Nakonec ve zdraví dorazíme do cíle. Od rána je vedro jako prase, takže rádi využíváme stín ze zbytků staveb lázní. Opět procházíme (my dva) komplexem ohromných staveb a opět se divíme (všichni), jak to mohli postavit. Po prohlídce jdeme na autobus a přesouváme se na Římské hradby. Teda, rádi bychom se přesouvali, ale houby jede. Nakonec se přeci jenom dočkáme a odjíždíme. Hradby jsou celé naše, nikde žádná další výprava. Z věže hradební brány je nádherný výhled na město.

Když slezeme dolů, lezeme do autobusu a jedeme na ústa pravdy. Než k nim dorazíme, procházíme kolem Circo Maximo, a pak se stavujeme v restauraci na oběd. Fetučiny s lososem jsou fakt hodně dobrý!

Po jídle jdeme k „ústům“, pak k řece.

Potom už náš čeká cesta na autobus a autobusem na nádraží. Obě Lucky jdou ještě obhlídnout kabelky, zbytek jde na hotel. Cestou kupujeme ještě vínko na večer. A následuje dvouhodinová pauza, před odchodem na poslední večerní výpravu.

Po pauze jedeme autobusem na Navonu. Tam sledujeme „umělce“ a nasáváme atmosféru Říma. Potom hledáme místečko, kde bychom se nadlábli. Nakonec náš jeden číšník ukecal, že když budeme u nich večeřet, dostaneme šampáňo. Tak jsme mu udělali radost. Dávám si grilované krevety. Po jídle se ještě procházíme po náměstí, a pak vyrážíme na zmrzku.

Pak někdo půjčuje naší Lucince mapu a ta náš vede na náměstí Popolo. A kupodivu jsme tam došli. A pak i k řece a nakonec i na metro. K Alíškům na terasu už trefíme bez mapy. Dopijeme všechno co teče a jdeme spát.