FlorencieAaaa, je tady ráno. Zase budu muset snídat croissanty, prošuto, sušený rajčata a panáka fernetu. Dneska máme před sebou výlet do Florencie. Ivana říká, že tam uvidíme Davida. Tak to je fakt super náhoda, že tam Michal bude taky. No nic, vyrážíme na vlak:-) Nejdříve se prodíráme davem návštěvníků šikmé věže k autobusu, a pak busem frčíme na nádraží. Kupujeme v automatu lístky a ještě jsme vyhráli pár drobnejch. Vlakem jedeme hoďku a už nás vítá Florencie. Kupujeme si mapu a vyrážíme do centra. Ač to ze začátku vypadalo, že netrefíme, trefili jsme 🙂 . Nejdříve obcházíme náměstí Piazza del Duomo, kde se nachází chrám Duomo di Santa Maria del Fiore a věž Campanile di Giotto. Ta věž je mnohem vyšší než ta v Pise, ale ani to nás neodradilo od toho, abychom na ní vylezli. Pravda, přiznávám, že posledních deset výškových metrů bylo hodně náročných. Ale ten výhled stál za to. Máme celou Florencii jako na dlani. Na věži se zdržíme asi půl hodinky. Pak sestupujeme dolů se škodolibým úsměvem na tváři. Mile se usmíváme na vzhůru stoupající návštěvníky, kteří se plazí při zdi. Projdeme se ještě po náměstí a vybíráme si restauraci na obídek. Dáme si lazaně a špagety, bruskety a salát a k tomu bílé vínko. Pak se vydáváme hledat Davida. Ivana říkala, že tu bude. Už se na něj těším. Asi po půl hodině zjišťujeme, že hledáme na špatné straně města, a tak přecházíme na jiné místo a tam je. No ale není tam Michal, ale nějaká socha. Že přej David… Tak ho chvilku očumujeme, a jdeme se k řece podívat se na most Ponte Vecchio, kterej je hodně podobnej mostu Rialto v Benátkách, akorát je větší. Jo a mají na něm dobrou zmrzlinu. Z mostu jdeme zpátky na nádraží přes Piazzale degli Uffizi, kde je světoznámá galerie. A už jsme na nádraží, lezeme do vlaku a spíme. Teda já. Ivana čumákovala, kde co lítá a večer se jí pak chtělo spát. Po večeři jdeme za tmy do města na focení. A tentokrát to vyšlo. Pak se vracíme na hotel, já si naleju do krku ferneta, Ivana čokoládu a čteme si.