Vstáváme krásně vyhajaný v půl jedenáctý, trocha té hygieny, snídaně. Pak si prohlížíme blízké okolí hotelu a pomalu vycházíme k Zakázanému městu. Protože bydlíme v samotném centru Pekingu, máme to opravdu kousek, necelých sedmset metrů. Procházíme bezpečnostními rámy, a už jsme před Bránou Nebeského klidu a vstupujeme dovnitř. Je to ohromné a úžasné. Ani to takhle nejde popsat, to až u fotek. Je tam sice hodně lidí, ale na té obrovské ploše se krásně rozmělnili. Oproti tvrzení v průvodci, je tu hodně občerstvení i záchodů, a dá se téměř všude platit kartou. Takže jsme se tam krásně naobědvali, měli jsme na půl maso s houbama a maso na kari. Přesně jak prorokoval Sváťa, protože mám světlé vlasy, jsem tady za exota. Teda v dobrém. Jedna rodinka s holčičkou se se mnou chtěla fotit, a holčina z ochranky i líbat! 🙂 🙂 🙂 . Cestou zpět na hotel kupuju u pouličního prodejce, na doporučení Váši, v páře vařené knedlíčky plněné masovou směsí. Moc dobré! A kousek dál pak takové placaté pečivo s fialovou náplní. Sice nevíme, co to bylo, ale bylo to dobré 🙂 . Pak jdeme na pokoj, dát si kávu, fernet a hodinku pauzu.
Vyrážíme na noční obchůzku. Cíl je jasný, muž s koženou brašnou nesmí projít 🙂 . Ale ne, jdeme na Pekingskou kachnu. Cestou nás zastavují Číňanky a chtějí se družit. No fakt, bílejch lidí je tu fakt malinko. V první hospodě fronta v chodbě, cca patnáct, dvacet lidí. Jdeme dál. V druhý hospodě jsme druzí na čekačce, ale během asi deseti minut postupujeme do finále. Tedy ke stolu. Objednáváme kačera, a něco jako špenátový salát. Salát už máme skoro v sobě a kačena nikde. Zavoláme obsluhu a Ivana se ho ptá, kde je kachna a jestli nechce přes hubu. Prý malý technický problém. No a fakt, už se to nese! První jako specialita opečená hrudní kůže, která se při pojídání vyválí v cukru. A pak, hlavní chod. A po jeho téměř snědení můžu s klidem napsat, že grandiózní hlavní chod! A k tomu deset mističek různých druhů sojovek, okurky, pórek, řepa a čert ví co ještě. Vlastně jo, ještě rýžový papír. Aspoň Ivana říkala, že je to rýžový papír. Na druhou stranu musím ale napsat, že pak číšník hledal ubrousky 🙂 . Snědli jsme tak dvě třetiny a konečná. Zbytek nám zabalili sebou. No a pak tradá domů. Cestou jsem si ještě koupil Budweiser, ale až na pokoji jsem zjistil, že je Americkej. No ale v Číně? Taky rarita. No a teď, klídek na pokoji…
Za to, že včera lilo jako z konve, nám dnes nabídnul Peking krásný slunečný den!