Dneska jsem se u snídaně tak nenacpal, takže se v klidu vejdu za volant vyrážíme do Polska. Téměř v šedesáti se poprvé podívám k severním sousedům. Jedeme do obce Swieradow Zdroj, tedy Svěračův pramen. Ano, jedná se též o lázně a z názvu obce je hned jasné, jaké nemoci se zde léčí. Ovšem my se nejedeme léčit, nýbrž pojedeme lanovkou na vrch zvaný Stóg Izersky, tedy Izerův kopec. Lístky po zkušenostech z Číny kupujeme v automatu. Mají tu krásnou kabinkovou lanovku. Jedeme docela dlouho, ale zase je krásný výhled. A konečně vylezlo sluníčko. Na kopci si dáváme kapučíno, a pak se jdeme asi hoďku projít po hřebenu. Následuje cesta dolů, oběd a návrat na hotel. Do třech máme pauzu, a potom vyrážíme do Jindřichovic, kde je skanzen a větrný mlýn. Docela nás to zklamalo, protože to, co nabízely webové stránky, se vůbec nekonalo. Vypadalo to tam jak u Vojty Březiny od Sněžné řeky. Stavení bylo zrekonstruováno v roce 2007 za Evropské prachy a mělo klasickou dobu udržitelnosti pět let. No a podle toho to vypadalo. Po prohlídce jedeme zpátky a stavujeme se v Obřím sudu na čaj a kafe. Někdo si dává i pohár. Pak se vracíme zpátky do lázní a jdeme se trochu cournout parky. Následuje kuřecí stehno k večeři a v těsném závěsu teplá lázeňská oplatka. Den je opět zakončen vínem a knížkou.