Ráno máme připravenou snídani ve sklípku, a po ní se jdeme podívat na Kraví horu, kde je postavená rozhledna. Je to pěkně do kopce, ale nevzdáváme se. Procházíme mezi vinohrady a na většině z nich se pracuje. Na rozhledně to pěkně fučí, ale zase je vidět hodně daleko. Po vykoukání se se pomalu vracíme k penzionu a jdeme se podívat na sklípky, které jsou v nedalekých Bořeticích. Obcí procházejí dvě paralelně vedené ulice, z nichž každá je obestavěna po obou stranách sklípky. A na ně navazují ještě boční uličky, kde je také spousta sklepů. Stavujeme se ve sklepě U Jedličků a kupujeme dvě lahvinky. Potom se pomalu vracíme kolem jednoho z hotelů na penzion. A právě v tom hotelu si vyhlídneme oběd, takže když si v penzionu vyzvedneme auto, jedeme se tam najíst. Po obědě jedeme na rozhlednu Slunečná. Tak jako před pěti lety, když jsme tu byli naposledy, opravují se téměř všude komunikace, takže trochu improvizujeme, ale dojeli jsme dobře. Nahoru lezu jen já, Ivana mě jistí zdola. Pak se trochu občerstvujeme a jedeme přes vinohrady do Čejkovic, do továrny na výrobu čajů a koření. Tam jsme si domluvili exkurzi, takže paráda. Také tam se trochu občerstvujeme, nakupujeme suvenýry. Když jsme byli na exkurzi, začalo lejt jako prase. To by nám až tak nevadilo, až na to, že jsme parkovali na cestě podél vinice, a z které se stali bahenní lázně. Ale dopadlo to dobře, a ze zajetí bahna jsem se dostal. A pak už Habánské sklepy! Tak jsme dorazili, když už jen poprchávalo. Vtipné bylo, že jsme tam byli úplně sami, a byla tam paní, co tam byla před pěti lety. Tak jsme si pěkně pokecali a zadegustovali, a pak přišel její kolega, který tam před pěti roky byl také. A když jsme se tam tak pěkně potkali, udělali nám oba soukromou prohlídku sklepů. No paráda! Pak už trochu komplikovaná cesta na večeři, opravy komunikací, a po večeři procházka vesnicí s nákupem vína. A to bylo asi tak všechno…