Dneska nás nevzbudil ani provoz na ulici, ale až budík v půl devátý. Zápasím s mobilem, který si postavil hlavu a ne a ne se rozeběhnout. Pak jsem nakonec zvítězil. Jdeme na snídani, fernet proti žloutence a vyrážíme.
Dopoledne vyrážíme do lázní Caracalla . Vystupujeme na zastávce Circus Maximus , kde bylo dříve ‚hřiště‘ pro bojové hry. Pak se za děsného vedra přesouváme do lázní. Jsou ohromné, a to z nich zbylo jen opravdu málo. O to víc jsou nádherné. Kocháme se pohledem na obrovské klenby a pomalu procházíme každé přístupné zákoutí. Na některých místech se dochovala buč dlažba anebo dlaždicové obloženi stěn:-)
Pak se vydáváme k bráně Porta San Sebastiana. Jedna se o bránu Aureliánových hradeb, které vedli okolo Říma. Procházíme se hradbami a pak vylézáme na jednu z bočních věží, odkud je nádherný výhled na cely Řím. Po vykoukání se vracíme stejnou cestou zpět na oběd do hotelu. Pak následuje spánek.
Kolem čtvrté vyrážíme na Palatin, což je pahorek mezi Cirkem Maximem a Forem Romanem . Je to opět obrovská plocha zbytků sídel císařských paláců. Pak sestupujeme do Fóra, kde je známý Saturnův palác či palác Vestálek s krásnými pohledy na Kapitol .
Fóra opouštíme a jdeme směrem k Panteonu . Cestou Ivana tráví asi dvacet minut v obchodě s hadrama, ale pak stejně vychází s prázdnou. Panteon byl již zavřený, ale kolem byla spousta lidí a restaurací:-) Dělám pár fotek a pokračujeme na nejhezčí náměstí v Římě (na světě?). Piazza Navona . Oproti minulým letům je tu o něco více venkovních restaurací, naopak ubylo černošských prodejců s kabelkami, deštníkama, brejlema a jiným harampádím! Za což patří velký dík místním policistům, kteří mají pořádek opravdu pevně v rukou, tak že se tu již nepotulují bandy černochů či Marokánců. Je tu vidět jak státní policie, tak městská i kriminálka, ale i finanční, která dohlíží hlavně na stánkaře.
Jdeme tedy do ‚naší‘ restaurace a dáváme si každý pizzu. Sotva to sníme:-) Pak vybaluji stativ a jdeme fotit. No a po focení už jdeme do zmrzlinárny, kterou nám kdysi ukázal Honza a která zůstala věrná svým zásadám a i zásadám Říma, tedy že i malé je velké. Tak že si za čtyři padesát odvážíme na trakaři zmrzlinu. A Ivana ještě se šlehačkou! Tu pak asi dvacet minut blížeme.
Opouštíme náměstí směrem k ‚Pianu‘, kde ještě udělám pár fotek a pak už hajdy na autobus číslo šedesátčtyři, kterým však nejedeme do Vatikánu, tak jak minulá léta, ale na Terminy. V autobuse pro šedesátpět stojících je ještě jednou tolik lidí, tak že se všichni tak nějak tělesně sbližujeme. Vystupujeme na nádraží, skáčeme do metra:-) Tentokrát na náměstí nezabloudíme a jdeme rovnou do hotelu. Cestou potkáváme tři nebo čtyři ‚šlápoty‘, které nejsou černě tak jako u nás, ale naopak jsou to hodně hezké blondýnky. Asi jsou to studentky, co nesehnaly jinou brigádu, aby si mohli zaplatit studium. Recepční se diví, co že jsme přišli tak brzo:-)
Následuje večerní fernet proti malárii, psaní zápisníku a zaslouženy spánek!