Tak a máme tu ráno! Večer jsem zatáhl úplně žaluzie, tak vstáváme až na budíka. V klídku se jdeme nasnídat, snídá se tu ze stříbrného nádobí, dokonce i Ivana do sebe odvážně cpe chleba se šunkou.
Pak se balíme na výlet na ostrov Capri a hlavně se natíráme sádlem z tučňáka, aby se nám neseškvařila kůže. Dneska to bude asi maso. Usuzuju to z krátkého pobytu na balkóně, kde už klečeli rackové a žebrali o sklenku vody.

Vyrazíme tedy do přístavu, kde kupujeme lístky na raketovou loď na ostrov Capri. Zůstáváme na otevřené zádi lodi, abychom mohli pořádně vstřebat atmosféru plavby. Po vyplutí z přístavu topič přiloží pod kotel, za lodi se udělá obrovský vodotrysk a letíme vstříc ostrovu.

Asi po pětačtyřiceti minutách vplouváme do přístavu na ostrově Capri. Moře je nádherné čisté, rackové řvou radostí z turistů. Nejdříve se procházíme podél přístavu a pláže a pak objevujeme lanovku podobnou té na Petřín. A tak hup pro lístky a hup do fronty a během pěti minut frčíme do horní části města Capri. Odtud je vidět pobřeží jak na dlani. Procházíme se úzkýma uličkama, které jsou plné obchůdku a turistů. V dálce sledujeme provoz na silničce, která je přilepená na boku skály. To ještě netušíme, že po ní pojedeme taky 🙂 . Když už jsme celý vykoukaný, hledáme nějakou restauračku, kde bychom se nadlábli. Vybíráme tu, která má výhled na přístav a pláž. Ivana si dává pizzu a já biftek z ryby. A sud vody, protože pivo v těchto končinách pije přes den jen sebevrah!

Tak a máme snědeno a koukáme co dál. V mapě nacházíme městečko Anacapri, kam jezdí takový malý autobusíky. Tak že do něj lezeme a jedeme. Po pěti minutách jízdy se nacházíme přesně na té silničce, na kterou jsme koukali z přístavu. Je z ní opravdu nádherný výhled, ovšem je potřeba mít otevřené oči 🙂 .

Vystupujeme a opět nádherné ouzké uličky. V jedné části vesničky jsou hotýlky, v další pak bydlí domorodci. Sledujeme dráty vysokého napětí táhnoucí se na horu Monte Solaro. Pak ale zjistíme, že to nejsou obyčejné dráty, ale že to je neobyčejná lanovka. Tentokrát ani není žádná fronta, tak že jdeme hned na řadu. Je to jednosedačková lanovka a jízda trvá dvanáct minut. Cestou se nabízí nádherný rozhled na všechny strany ostrova. Pak vystupujeme na vrcholu, odkud je nádherný rozhled přes celý ostrov a na okolní ostrovy i na širé moře. Takový rozhled se musí prostě zažít! Asi po půl hočce koukání a divení, jak je to nádherné, nastupujeme opět na lanovku a jedeme dolů, do Anacapri. Tam hned přestupujeme na autobusík a jedeme do horní části Capri. Odtud pak pěšky scházíme k přístavu. Cestou míjíme místní elektrárnu: dieselagregáty v ocelokolně. No ale, hlavně že je elektrika. Jdeme si koupit zpáteční lístky a celý ten nádherný výlet zakončujeme na pláži a čochtáním ve vodě.

A pak už se naločujeme na tryskovou loď a necháváme Capri za sebou:-) Po celou dobu na ostrově se dohadujeme, jak to bylo v té písničce: ‚To bylo tenkrát na ostrově Capri:-)’. Ale co bylo, to se dozvíme snad doma:-).
A doma zjišťuji, že text k té písni je:
To bylo tenkrát na ostrově Capri, kdy poprvé zřel jsem tvůj obraz plát, to bylo tenkrát za měsíční noci, kdy jsem ti šeptal, jak mám tě rád.
A ústa tvá rozkoší jen se chvěla, když líbal jsem šíji tvou bělostnou a ústa tvá jako by říci chtěla hochu můj, já chci být věčně tvou.
Refrén: Na nebi již hvězdy hasnou jediné já přání mám, abys byla teč šťastnou, tak jako jsem šťasten teč už já.
To bylo tenkrát na ostrově Capri, kdy líbal jsem rety tvé tisíckrát, to bylo tenkrát, však dneska jen mohu na krásnou pohádku vzpomínat.
To bylo tenkrát na ostrově Capri, kdy líbal jsem rety tvé tisíckrát, to bylo tenkrát, však dneska jen mohu na krásnou pohádku vzpomínat.

Vystupujeme v Neapoli, následuje krátká porada v přístavu kam zítra a pádíme domů. Nakupujeme pití a zalézáme do pokoje. Dnes nejdeme brouzdat večerní Neapolí, protože zítra musíme brzo vstávat.