Vstáváme ve třičtvrtě na sedm, není to přepis, opravdu vstáváme v 6:45. Po snídani vyrážíme na autobus číslo 172 a přesouváme se do vedlejší vesnice Aalsmeer na známou burzu květin. Jestli jsem o místní letištní hale psal, že je obrovská, tak jsem se hluboce spletl. To, co se před námi otevřelo, se ani nedá popsat a asi ani fotky nedokážou přiblížit ten zážitek. Ohromné, velké, nekonečné!!! A v tom prostoru milióny a milióny kytek a desítky makléřů, snažící se vydražit ty nejlepší kytky pro svého zákazníka. Kytky jsou naložené na vozíkách, které jezdí buč samy nebo je táhnou malá autíčka. Zdánlivě chaos, ve skutečnosti promakaná logistika.
Na závěr prohlídky se stavujeme na občerstvení v místní závodce, a pak šup na bus a kus cesty zpět k místnímu muzeu. Vlastně jsou tu tři. Prohlížíme si je jen z venku, na vycpanou veverku se můžeme kouknout doma.
Pak přecházíme k Heinekenům do pivovaru. Ivaně se moc nechtělo, ale pak byla ráda, že šla. Velice dobře a vtipně udělaná expozice, včetně 4D kina a litrů ochutnávek. Odcházím s brekem, protože Ivany příděl se už do mě fakt nevešel 🙁 .
Opouštíme tedy pivovar a jdeme do centra na květinový trh na Singlu. Cestou potkáváme restauraci s kebabem. Tak že si dáváme obídek a pak pokračujeme v cestě na květinový trh. Taky moc pěkný, převažují tu hlavně cibule a hlízy. Chtěl jsem si koupit obrovskou masožravku, ale Ivana se bála, že bych ji nekrmil a pouštěl bych ji na dvorek 🙂 .
Tak že táhnu do hotelu asi tunu cibulí:-)
Po čtvrté přicházíme na pokoj si odpočinout a zatím co Ivana spí, píšu deník. Po pauze vyrážíme směrem k nádraží, stavujeme se internetové kavárně, jestli mají i tiskárnu, aby jsme se mohli zítra odbavit po internetu a zabrat si tak dobrá místa. Nádraží podlézáme  a jsme v přístavu. Tam skáčeme do trajektu, který zadarmo jezdí na protější ostrov. Tam uděláme okružní pochod a zase frčíme trajektem zpět. Opět podlejzáme nádraží a jdeme se juknout, jestli najdeme autobus, který by nás zavezl zítra ke větrným mlýnům. No uvidíme:-) Jdeme rovněž obhlídnout loď na zítra večer, kdyby zbyl čas.
Pak jdeme na večeři. Dávám si uzenýho salmona, Ivana polívku z rajčat. No, ještě že si nedala hruškovou 🙂 .
Po jídle jdeme večerním městem směrem k Mekáči, kde si Ivana dává „šejka“ a pokračujeme uličkama lásky k hotelu. Víc než holek, tam byl ale puch z „trávy“, tak že na hotel přicházíme pěkně zkouřený,
Ivanu z toho bolí hlava,fernet piju tedy jenom já…