Sirakusy

Vstáváme zase brzo, Italové jdou teprve spát a my jdeme na nádraží. Při kupování jízdenek „spadne“ celoitalský rezervační systém. Jelikož není po ruce schopný sítař, posílá nás bába do vlaku, ať si koupíme jízdenky tam. Průvodčí se nás pak zeptá odkud a kam jedeme, popřeje nám šťastnou cestu a nechá nás jet zadara.

Vlastně jsem ani nenapsal, kam jsme se vypravili. Ivana večer říkala, že dnes budou před námi kusy sýra, dnes zase, že prý sýrů kusy, a nakonec to byli Sirakusy. No,laciný já vím, ale mně se to líbilo 🙂 .

Syrakusy byly založeny kolem roku 730 př. n. l. kolonisty z Korintu. Vládce Gely Gelón se roku 485 př. n. l. zmocnil Syrakus a vybudoval zde své sídlo. Zdokonalil opevnění a vytvořil velké loďstvo. O několik let později si společně s Therónem z Akragásu zajistili nadvládu nad Sicílií tím, že u Imery porazili Kartágince.
Jeho nástupcem se stal jeho bratr Hierón I. a ten se dál staral o to, aby městský stát vzkvétal a stal se kulturním centrem. Po jeho smrti přijaly Syrakusy demokratickou ústavu. Tato však demokracie neměla dlouhého trvání. Kolem roku 427 př. n. l. musela čelit invazi Athén a teprve po třech letech byl uzavřen mír. Ale ani ten nebyl na dlouho, protože roku 415 př. n. l. propukly spory Syrakus se Segestou. Tyto spory vyvolaly další invazi, a to invazi Kartáginců. Teprve roku 405 př. n. l. s nimi uzavřel syrakuský vojevůdce Dionýsos I., který se později stal vládcem, mír. Tento vládce byl označován za despotu a krutovládce, který se opíral zejména o žoldnéřskou armádu. Jako příklad jeho krutosti se uvádí případ Damokla (viz Damoklův meč). Damoklés byl obyčejný, optimistický a důvěřivý dvořan a to se Dionýsovi nelíbilo. Chtěl mu dokázat, že by se měl obávat o svůj život. Proto dal nad Damokla zavěsit ostrý meč na tenkém provázku, aby začal přemýšlet o tom, zda se provázek přetrhne a břit dopadne. Dalším vládcem byl Dionýsos II., ale místo něj měl moc v rukou Dión, který se neúspěšně pokoušel o vnitrostátní reformy podle Platónových státnických idejí.
Během druhé punské války se Syrakusy přidaly na stranu Kartága. Poté, co Římané porazili Kartágo, byly Syrakusy obléhány celé dva roky. Roku 211 př. n. l. bylo město vypleněno a připojeno k římské provincii Sicílie.

Asi po hodině a půl vystupujeme a vydáváme se na poloostrov Ortigia. Celý ho odcházíme zprava doleva po nádherném pobřeží a v ještě nádhernějším počasí. Asi na hodinu se zastavujeme v bývalé vojenské pevnosti, která je umístěná na konci poloostrova. Je odtud vidět moře kolem dokola. Pak jdeme do jedné fešácké restaurace na pobřeží a dáváme si stejk z tunáka a pizzu jako kolo od žebřiňáku.

Po jídle pokračujeme v cestě po zbytku poloostrova. Pak hledáme cestu do archeologického parku a šlapeme tam. Protože se vaří silnice a rozpouštějí se obrubníky, nejdříve se občerstvujeme. Pak nákup vstupenek a tradá do historie.

Pokladní se musí ještě teč smát, že nás tak nachytala. Za dvacet euro vidíme zarostlé rutiny, v jeskyni řvou němci a ve zlatém hřebu parku, v Teatro Greco, je rozložená místní televize a hodlá se natáčet nějakou estrádu. Což by nám tak nevadilo, kdyby nebylo zakryté celé historické divadlo. Zamáčkneme slzu (těch ryb, co jsme za tu dvacku mohli mít) a jdeme na nádraží. Vlak je klimatizovanej, tak že hned po usednutí usínáme:-)

Dnes nejdeme do restaurace na večeři, ale jíme „doma“: mocarela, prošuto, olivy, žlutej meloun, broskve, bílé vínko. Ivana to zakončuje fidorkou :-).

A jdeme spát a zítra vstáváme, až se vzbudíme!