PalermoPane Bože, co se to děje??? Konec světa? Zemětřesení? Tsunami? Budík? Budík!!! Jak to, že zvoní všest ráno? Dovolená skončila a my už jdeme do práce??? Néééééééé!!! Konečně jsem se probral a došlo mi, že odlétáme na výlet do Palerma. Ani nesnídáme, jen se opláchneme a pelášíme na letiště. Je to paráda, bydlet kilometr od letiště. Odbavujeme se, a pak spořádaně jdeme po letištní ploše k letadlu. Opět nikde žádný polda, a že jich ve městě je, je to jen na nás, kudy půjdeme. Dnes letíme s letadlem (I-SMER), s kterým kdysi létal Bobeš do Říma. Nemáme sice lístky k okýnku, ale na této místní lince to zase není takový problém. Tak že tedy, sedíme u okna, jen co nastoupí poslední pasažér, zabouchnou se dveře a letíme. Na co dodržovat nějaký ty časy odletu, že jo. Jsme tu všichni, tak tradá o nějakých dvacet minut dříve. Jen co dosáhneme letové hladiny, začínáme klesat. Asi po čtyřiceti minutách sedáme ve městě mafiánů, vPalermu.
Po vylodění jdeme oba na toaletku. Vylezu pak ven, Ivana nikde. Čekám asi pět minut, všichni už opustili příletový prostor, jdu se tedy podívat, jestli nešla už dál, směrem k východu. U pasu na bagáž není, opět chvilku čekám, a pak jdu ven, ke vchodovejm dveřím. A ejhle, ani tady není! Že by jí někdo unesl? To má ale dost blbý, protože můj telefon má Ivana vkabelce, tak nevím, jak bude volat o výkupné. Asi po čtvrt hodině vyleze z letiště i Ivana. Nikdo jí neunesl, jen jsme se při tom čekání na sebe trochu minuli. Zjišťuji, že jsem nechal vletadle kšiltovku. Zastrčil jsem si jí za opěradlo, abych mohl dobře fotit, a pak jsem jí tam nechal. No co, tipuju, že tohle éro pendluje jen mezi Palermem a Lampedusou, tak si jí večer vyzvednu.
Vlezeme do autobusu a přesouváme se do města. Už od letiště nás provázení ohromné hory po levé i pravé straně silnice. Klidně bych to tipnul na Alpy vInnsbrucku. Vystupujeme na konečné, tedy u central stejšn.Od nádraží jsme vyrazili hlavní ulicí Via Roma, dali jsme si kafíčko a croissant a za chvíli jsme uhnuli k jachetnímu přístavu. Bylo tam vedro jak prase. Pak jsme se vrátili do města, zhlédli jsme význačné budovy (divadla) a vpoledne jsme zaparkovali vklimatizovaném baru, kde jsme vklidu poobědvali obložené housky a poprvé od začátku dovolené jsme si dali zmrzlinu( klasika čokoládovou a oříškovou). Naproti baru prodávali marokánci klobouky a měli konečně i kšiltovky. No sláva, už bude Kája celej. Bez tý kšiltovky mi připadal nějakej divnej. Ačkoliv před nákupem se mi zdálo, že marokánec říkal 2 eura, tak pak jsem mu ráda dala 5.  Po obědě jsme nahodili masku světem protřelých cestujících ze zámořské lodi a proklouzli jsme do velkého přístavu. Tady jsme dělali diváky při lodních zkouškách, ta slečna z nás musela mít větší trému než ze zkoušejícího kapitána. Když je zdárně udělala, tak jsme se přesunuli o kousek dál a před přístavním barem jsme dali kafíčko a přitom jsme pozorovali cvrkot. Skrz město jsme pomalu došli k velké katedrále, kde jsme snad poprvně potkali jiné turisty (ne Italy). Pak už jsme potřebovali hodně čůrat, tak jsme zakotvili vamerickém baru. Ten se od italského lišil jen tím, že tam uměli anglicky. Ale víno měli dobré. Následovala debata, kam pojedeme příští rok. Ivana poudá, zase do Itálie? A proč? Tak j vysvětluju, že se mi zdá, že Italové mají radost z toho, když můžou udělat radost někomu jinému. Začíná to již na letišti od jeho personálu, a pokračuje to přes recepční či číšníky nebo prodavače v obchodech. Jen jsem dokončil přednášku, přinesl mi číšník k vínu olivy, a po nějaké chvilce přinesl pro oba bruskety. Samozřejmě zdarma. Co dodat??? Pak jsme šli, jak jinak, zase kmoři. vklídku jsme pozorovali, jak přijíždí velké trajekty, a pak najednou hup, a už bylo třičtvrtě na šest. Nasadili jsme TomToma a ostré tempo a celí splavení jsme před šestou dorazili k autobusu na aeroporto.
Ještě že jsme vyrazili dřívějším autobusem, cesta přes město opravdu stála za to. Inu, špička je špička:-) Na letišti navádím Ivanu, aby vzala sedačky D a E, protože MD 82 má jen pět sedaček v řadě, tak že budeme sedět vpravo u okna a krásně uvidíme při příletu ostrov. No, nutila nám C a D, a nakonec nám dala A a B :-). No to je ale trumpeta, říkal jsem si, tak to bez toho pohledu na ostrov vydržíme, no. Jdeme k odbavení, a pak čekáme na bus k letadlu. Zjišťuji, že na hlavě nemám kšiltovku!!! Shodneme se s Ivanou na tom, že mi jí sežralo to zařízení, které kontroluje příruční zavazadla. No co, letadlo co nás do Palerma přivezlo, už na nás čeká, vyzvednu si tedy u letušek mojí kšiltovku z rána. Sedáme do autobusu a jedeme na plochu. Ale co to? Autobus míjí MD 82 a zastavuje u A320 společnosti EuroFly (I-EEZH). Po vystoupení z busu se ptám řidiče, jestli to fakt letí na Lampedusu. Si seňore. No dobrá, taky nemusí vědět všechno moula. Ivana se tedy ptá u schůdků okounějícího kapitána, jestli si je jistej tím, že letí na ostrov. Si seňora on na to. No tak se tedy loučím s mojí kšiltovkou a nastupujeme. Sedíme tedy vlevo u okna a frčíme domů. s námi letí asi dvacítka policistů. Buč letěli poprvé, nebo byli totálně zhulený. Před ostrovem kapitán točí doprava na sever, a my zjišťujeme, že přistáváme z druhé strany, tak že při přistání uvidíme ostrov vcelé své kráse (v duchu se omlouvám té holce za přepážkou). A viděli jsme: pláže, přístav i město. Nádhera!
Cestou z letiště si kupujeme večeři, třetí kšiltovku, na hotelu dáme sprchu a jídlo, a padáme do postele. Budíme se až ve čtvrtek vdevět hodin. Byl to náročný den.