MešitaTak dneska to bylo ráno hodně krutý. Budík troubil už v sedm hodin. Ne, že bych ho nechtěl zabít! V koupelně na sebe skoro nevidím, ale holit jsem se zvládnul. Tak tedy snídaně, a nástup na seřadiště, před hotel, kde nás vyzvedává osobní řidič. Hupsneme mu do auta a vyrážíme na okruh Formule 1, Yas Marina v emirátu Abu Dhabi. Jelikož je to těsně před městem Abu Dhabi, po několika kilometrech upadám do tříše snů, a budím se, když ze šesti proudé dálnice sjíždíme na čtyřproudou, a z ní pak na parkoviště před okruhem. Trochu se občerstvíme, a už je tu průvodce, který se o nás bude starat. Nasedáme do připraveného mikrobusu a vjíždíme do objektu okruhu. První zastávka je u jedné z hlavních tribun. Ze sedaček sledujeme trénink budoucích závodníků. Sice to nejsou F1, ale i tak to dělá randál jako kráva. Potom se přesouváme kolem věží pro VIP hosty k vilám závodníků a jejich týmů. Průvodce nám jednu (tu, v které sídlí Vettelovo tým) odemyká, a můžeme si jí prošmejdit od přízemí po terasu na střeše. Každá vila má svojí velkou kuchyni, jídelnu, pokoje, pressroom a nádhernou terasu s výhledem na moře a hotel Yas.Každý tým si před závodem naveze své vybavení včetně nábytku. Po prohlédnutí zázemí jezdců přecházíme přes uličku do boxů. Ty sice zejí prázdnotou, ale úplně cítíme tu atmosféru, když tam jsou zaparkované monoposty a kolem nich pobíhají mechanici. Průvodce otevře protilehlá vrata, a rázem se ocitáme v boxové uličce, neboli v pit-line. Okolo nás sviští budoucí piloti F1, prostě dokonalá atmosféra. Uděláme několik fotek, a průvodce říká, že se jdeme podívat tam, kde závody končí. No nic, jdeme za ním a uvidíme. A to tedy koukáme. Vyběhneme do prvního patra, a rázem se ocitáme u „bedny“. U té, na kterou vystupují taková esa, jako je Vettel, Alonso a další. Dostali jsme do ruky repliku poháru a můžeme se každý vyfotit na bedně. Akorát vlajky a hymny chybí. Když se podíváme na druhou stranu stupínku, tak je nám jasné proč. Inu chybí tam ručičky, které by jí vlajku růčo klikou vytáhly. Procházíme uličkou vítězů (nyní bez hostesek) a dostáváme se do patra, do místa Race control, odkud se na desítkách obrazovek sledují všechny úseky závodu. Bohužel průvodce mluví moc rychle, takže mu moc nerozumíme. Další zastávka byla v závodnické autoškole, kde jsme si mohli vyzkoušet, jak se sedí ve formuli. Blbě! A ještě hůř se z ní vylézá… Pak zpátky do autobusu, a najednou koukáme a my závodíme na okruhu! Projeli jsme část okruhu, pak jsme vylezli a pěšky po dráze jsme se dostali pod známý hotel Yas. Tam naše prohlídka bohužel končí. Hodina a půl utekla strašně rychle. Mikrobus nás odváží k „vrátnici“, průvodce se s námi loučí, a my se jdeme převléknout do muslimského, protože nás čeká návštěva největší mešity světa. Řidič už na nás čeká, takže šup do auta, venku se mezitím udělalo děsný vedro, a vyrážíme. Po příjezdu bohužel zjišťujeme, že se jdou bubáci zrovna modlit, a že nás tam tedy nepustí. Nevadí, jedeme se zatím najíst do blízké Abu Dhabi Mariny. Jen pro pořádek dodávám, že slovo „blízko“, má zde v Emirátech jiný význam, než v Čechách. Když se tedy asi po dvou hodinách najedený vracíme, je mešita již otevřená. Než však dojdeme z parkoviště k ní, jsme téměř upečený na uhel. Ve stíny mešity už je to o něco lepší. Ivana se musí navléknout do stejnokroje bubáků, to aby jí nebyla zima. Tedy, že by mě ta stavba uvnitř nějak moc uchvátila, to ne, ale Ivaně se tam líbilo. Mě se mešita víc líbila z venku. Tak asi po hodině koukání sedáme do auta, a vracíme se na hotel. Hned jak se auto rozjede, okamžitě usínám a budím se až na začátku emirátu Dubaj. V zapadajícím slunci jsou ty mrakodrapy božský.

Na pokoji si dáváme kávičku, bereme stativ a vyrážíme do „města“. Venku už se pomalu smráká a po příjezdu k Burj Kalifa je už tma jako v pytli. Chvilku zápasím s foťákem, než ho přinutím fotit ve tmě, ale pak už vyrážíme mezi věžáky. Postupně se dostáváme až k fontáně, kterou znovu natáčím na kameru, ale tentokrát ze stativu. Potom se pomalu přesouváme zpět k metru, ale nevracíme se na hotel, nýbrž pokračujeme dál, směrem z města ven. Jedeme se podívat do obchodního centra Mall Of Emirates. Ne, že by nás zajímali nějaké obchody (Ivanu trošku), ale jedeme se podívat na sjezdovku, která je umístěna v nákupním centru. Jo, není to překlep, opradu je v obchočáku. A jak tak koukáme, vládne na ní čilý ruch i v jedenáct večer. Sedneme si do restaurace, čínské, dáváme si večeři a koukáme na lyžaře. A venku je dvacetčtyři stupňů. Plus. Po jídle se vydáváme hledat cestu zpět k metru. Po překonání několika stovek metrů se dostáváme ke stanici. Domů se vracíme po půlnoci. Začnu psát deník, ale zavírají se mi oči, takže já zavírám notebook, a jdu spát.