Ráno normálka snídaně (recepční mě zdraví: Buon Giorno pane), fernet proti skleróze a šupky hupky do města. Sedáme do metra a jedeme na náměstí Republiky. Když tu náhle ‘ Attenzione, Attenzione:-)’! No prostě musíme vystoupit na Terminy a jít na tu další stanici pěšky, protože krtek dál nejezdí. Na náměstí Republiky je supernádherná fontána a velké Diokleciánovi lázně. A taky tam mají pěkný kufry, tak že Ivana jeden bookuje. Dále pokračujeme ke ‘čtyřem fontánám’. Jsou na rohách domů u jedné křižovatky:-) Pak jdeme kolem prezidentského paláce, až narazíme na zastávku autobusu a vracíme se zpět šedesátčtyřkou na Terminy. Tam vyzvedáváme kufr a jedeme metrem Emanuelovo náměstí. Cestou na hotel se stavujeme v továrně na výrobu zmrzliny, kde ji zároveň i prodávají a kde jí mají neuvěřitelných padesátdva druhů!!! Než dojdeme na hotel, kupujeme si k obědu ještě kebab, který je z opravdového masa 🙂
Teč, po obědě, přečkáme to největší horko zase na pokoji a odpoledne se vrátíme zpět do centra!
Tak že, fernet proti zarděnkám a vyrážíme pěšky do parku nad Koloseum. Je pěkně prosluněnej a vyschlej, připomíná to Austrálii. Pak přecházíme do Kolosea, kde si různě poposedáváme ze stínu do stínu a pozorujeme cvrkot. Rozkládám stativ a dělám nějaká panorámata. Pomalu se loudáme do ‘Time Elevatoru’. Je to projekce o vzniku Římské říše na třech plátnech a na pohyblivých sedačkách. Má to i další vychytávky, jako je vítr, déšť a po Ivaně dokonce lezla i myš. Nebylo to špatné, ale chce to alespoň něco málo vědět o Římu. Pokladní mi při vstupu z ničeho nic vrátila tři eura za vstupenku, tak že jsem šel jako dítě. Nevím, co bylo rozhodující kriterium 🙂
Po skončení přecházíme k Panteonu, tentokrát ho stíháme otevřený. Pár fotek zevnitř i zvenku a pokračujeme dál. Kde se vzala, tu se vzala Piazza Navona. No co se dá dělat, už zase sedíme v oblíbené restauraci. Já s pizzou a Ivana se špagetami. Já s bílým vínem a Ivana s kapučínem.
Po vynikajícím kulinárském zážitku odcházíme k Andělskému hradu udělat pár večerních snímků. Pak se pomalu vracíme přes Navonu na Corso Vittorio Emanuele II. Skáčeme do šedesátčtyřky a jedeme na Terminy a odtud metrem jednu stanici k továrně na zmrzlinu. Nechtěli jsme, museli jsme :-)Š To je taky nápad, mít otevřenou fabriku do půlnoci!
Blízáme zmrzlinu a pomalu se suneme do hotelu přečkat poslední noc:-)
5. den
Tak poslední noc je za námi, teč ještě poslední snídaně a naposledy vyrážíme do města. Tentokrát však ne za památkami, ale na 'super' tržiště utratit nějaká eura za trička a podobně. Ivana vplouvá do davu, aby se za půl hodiny vynořila ověšena igelitkami plnýma...
