Vstáváme před devátou, posnídáme, trocha té hygieny a fernetu a šlapeme do brusírny diamantů. Cestou se stavujeme u internetu, zabukovat si nějaký epesní místa v letadle. Řada sedm se zdá dost super. Budeme sedět opět vlevo, jsou tu jen dvě židle, tak že se k nám nebude cpát nikdo jinej.
Pak tedy kráčíme k brusírně. Cestou potkáváme děvčata, co mají ráno šichtu a s holým zadkem zametají před „krámem“.
Brusírna je soustava ohromných budov, ale přístupná jsou jen dvě brusičská místa a hlavně obchod, což je hlavní účel prohlídky. Nestálo to za nic, ještě že to bylo zadarmo:-)
Naše kroky směřují tedy na nádraží. Kupujeme jízdenky, skáčeme do vlaku a jedeme asi do dvacet kilometrů vzdálené vesnice do skanzenu, kde jsou větrné mlýny. Po vystoupení z vlaku nás do frňáku udeří vůně horké čokolády. Čmucháme a pátráme, odkud se ta vůně line, ale žádnou kavárnu nevidíme. Nakonec zjišÅ¥ujeme, že za všechnu tu nádhernou vůni může továrna na zpracování kakaových bobů.Omámeni přicházíme do skanzenu. Slunce začalo pořádně pálit, tak že i Ivana odhodila bundu. Právě kvůli sluníčku začínáme prohlídku odzadu, abychom měli slunce v zádech. Někdo kdysi říkal v duši, no ale my v zádech 🙂 .
Nejdříve dopodrobna prolézáme mlýn na zpracování barviva. Místo mouky se tu mlel kámen a různá barviva. Mlýn, stejně jako ještě pár ostatních byl funkční a hodně dobře udržovaný. Pak se jdeme podívat na ostatní mlýny, kde se zpracovávalo třeba dřevo, nebo se lisoval olej:-)
Když to máme okouknutý, jdeme se podívat do výrobny a prodejny sýra, kde hojně ochutnáváme, ale také kupujeme. V další dílně zase sledujeme výrobu dřeváků. Hezký!
Po prohlídce se jdeme poohlédnout po nějakém jídle, ale mají tu jen ty jejich amolety, tak se jedeme najíst do Amsterdamu.
A v Amsterdamu to zcela nečekaně vyhrál kebab 🙂 . Jsou opravdu vynikající.
Když to zdlábneme, jdeme se podívat k námořnickému muzeu. Dovnitř se nám nechce a venku mají stát jen tři pramičky, tak se pomalu vracíme městem k hotelu.
Jenže se tu bude konat městskej maratón, ulice jsou zahrazený, tak to musíme vzít objížčkou. Nakonec ale ve zdraví dorazíme k fernetu a ke kávičce. Chvilku máme siestu, pak bereme stativ a zapalovač a vyrážíme do nočního velkoměsta.Nejdříve kupujeme trávu, a pak se jdeme kouknout po něčem k snědku, když je ještě vidět. Vybíráme Vietnamskou restauraci. Trošku se tam zamyslím a zjišťuji, jak je to na tom světě pomotané: jsme Češi v Holandsku, Ivana mluví Anglicky ve Vietnamské hospodě a jíme Pekingskou kachnu! Tedy ne jen kachnu, ale jako předkrm zapečené ústřice s česnekem, nudle s kuřecím masem a rejži s nějakou omáčkou. A Heinekeny! Venku se mezitím setmělo, tak jdeme něco nafotit. Když máme hotovo, vracíme se pomalu k hotelu. Cestou kupujeme ještě něco pro Kubu 🙂 . A těsně před tím, než zapadneme do hotelu, jdu vyhulit tu trávu od Ivany.
Tak uvidíme, jestli v noci obživne křeslo nebo budou lítat růžový sloni.
Dopíjím ještě ferneta a padám do postele!

🙂 V pokoji jsem za celou noc žádný slony ani živý křesla nepotkala, takže nic:-).vyhozený peníze:-)a jakej za to mohl být velkej kebab 🙂 …