4.den


Ráno se Kája vzbudil v půl šestý a už v sedm mi nachystal čaj. Tak co jsem mohla dělat, než vstávat… Hmed po čaji mě vyhnal ven honit klokany. Málem jsme došli až k sousednímu baráku, než jsme nějaké uviděli v dálce. Pak Kája pomáhal zprovoznit Petrovi auto na postřiky. Když se dílo podařilo, tak jsme dostali snídani.
Chvíli po snídani jsme vyrazili do města. Prohlédli jsme si novou budovu parlamentu a vyjeli jsme výtahem až pod kovovou konstrukci na střeše. Ve velkém sále jsme se zúčastnili nějaké seance Svědků Jehovových (či co to bylo) se zpěvem a hudbou. Pořád jsem se ohlížela, kdy nás přijde někdo zavřít.
Před parlamentem jsem se přinachomýtli k manifestaci proti omezování vody. Asi budeme i v televizi zároveň s alegorickými vozy. Původně jsme se ale domnívali, lidičky s tričkama “No water, no food” jsou nějací hladovkáři.
Pak jsem přešli ke staré budově parlamentu. Je to nějaké hrozně členité a jsou tam kanceláře velké asi jako naše koupelna. Po prohlídce jsme si sedli před parlament na lavičku a fotili papoušky. Taky před touto budovou funguje tzv. Aboroginský parlament, v překladu to znamená asi 5 stanů, vlajka žlutočervenočerná a ohniště se špalkama okolo (asi jako u Habadů na chatě).
Přešli jsme most a vydali se na procházku kolem jezera Burley Griffin Lake. Došli jsme kolem fontány až ke Carillonu, to je místní zvonkohra. Bylo vedro, otravovaly nás mouchy a měli jsme hlad. Nikde žádný stánek s buřtama, tak jsme museli dojít až na protější břeh do Jacht klubu (čti Jótklab). Bylo to hrozně daleko, ale porozuměli mé anglické prosbě o pivo a džus a tak nás zachránili od smrti žízní. Na objednané steak-sendviče jsme museli sice dlouho čekat, ale po mé urgenci (v angličtině 🙂 ) jsem se dočkali pořádné porce. Za to jim Kája ukrad jídelní lístek, prý abychom si nemuseli pamatovat, co jsme jedli. Potom už zvonil půjčený mobil. Volal Petr, co je s nami, že jsme samostatný až moc. Domluvili jsme se tedy s LeeAnn (= Lien), že nás vezme domů. Chudinka tedy nevěděla, kde je Jachtklub, ale je inteligentní a opravdu pro nás přijela před Jótklab. Dojeli jsme domů a ještě před večeří jsme zase hledali klokany. K večeři bylo vepřové s chřestem a krevetový salát s avokádem. Pak jsme seděli a pili a Petr nám vyprávěl historii jejich rodiny.
V půl deváté zalézáme do našich pokojů a Kája jde spát. Anča ještě přilákala ztracenou kočku.

22.den

22.den

Ráno v pohodě a v klídku balíme. Následuje poslední snídaně mezi klokany. Pak nám Petr dává ještě pár lahví jeho velmi dobrého vína, nakládáme kufry a jedeme na letiště. U odbavení malá komplikace s obsluhou, která neuměla správně anglicky. Nakonec vše vyřeší strýček...

21.den

21.den

Ráno nás vyplašila SMS od Bobeše, že leží v nemocnici. Protože s tím nemůžeme stejně nic dělat, tak jsme se po snídani vypravili s Ančou do města. Dojeli jsme k Natioal muzeu, ale ouha, obchod s CD Hlasy Austrálie je otevřen až za hodinu. Ťukala jsem na dveře tak...

20.den

20.den

Po snídani jsme trochu pomáhali v domácnosti, já jsem vyluxovala patio a Kája umyl naše mušle z Batemans Bay. V jedenáct jsme vyrazili s Leeann na letiště, odlétala do Brisbane k sestře a nové neteři. Vyhodili jsme jí na letišti a pokračovali jsme dál. U pekaře jsme...

0 komentářů