Vstáváme ve třičtvrtě na pět a za půl hodiny vyrážíme na výlet do Luxoru. Máme před sebou čtyři hoďky jízdy autobusem. Takže já upadám do hlubokého spánku, Ivana střídavě chrupe a střídavě čumákuje a poslouchá delegáta. Byl to velice vtipný človíček s dobrou češtinou a znalostma. Jako první přijíždíme do Karnaku. Tedy už jsme něco podobného viděli ve Foru Romanu, ale tohle bylo něco úžasnýho. Když sloup, tak aspoň o průměru tři metry, když trpaslík, tak dvacetimetrovej… Pak autobusem poskočíme k dílně na výrobu papyrusu. Tak jak už to bývá, ukázka trvala pět minut a následovala prohlídka galerie. Neboli prodejní galerie a klasické: odkud jsi, Čech, to znám, Karel Gott, super prajs 🙂 . No ale, my jsme odolný, takže po chvilce vycházíme ven… Pak další skok busem a jsme u Nilu. Vydáváme se na projížďku lodí po řece proti proudu, a pak přistáváme na druhém břehu u restaurace, kde nás čeká oběd. A po obědě spousta žebrajících dětí. Byla jich taková tlupa, že je musel odehnat voják se sapíkem. Hustý. Autobusem pokračujeme k Memnonovým kolosům. Jsou to dvě obrovské sochy. Pecka! Více pak u fotek. Pokračujeme do alabastrové dílny. Stejně jako v předchozím obchodě. Ukázka výroby a naháněčka do obchodu. I když nebylo to tak zlé. Přesto jdeme po chvilce z obchodu ven, podívat se po okolí. Tam se na nás nalepil malej kluk a furt otravoval. Toho jsme setřásli rychle, ale když jsme se vraceli přiběhla krásná malá holčička, a samozřejmě také žebrala. Chtěla všechno, nejvíce však bombón. Ivana měla nechtěla jí ho ale dát. Nakonec jsem jí ukecal, protože oči tý malý žebračky mě dostali, a jen kvůli mně jí ho dala. Tak jsme udělali dobrej skutek. Jen doufejme, že se neukáže někdy v Čechách s pásem bomb kolem těla… No a jedeme dál. Nejdříve k Zádušnímu chrámu královny Hatšepsut. Těžko se dá to kolosální dílo popsat. Musí se to vidět aspoň na fotkách, a tam to popíšeme podrobně. Prostě, bylo to úžasné, a kupodivu tam bylo málo lidí. Z parkoviště autobusů nás po překonání tržnice odvezli k chrámu vláčky. Naučil jsem se dělat 360 stupňové fotky, které na Facebooku vypadají úžasně, a doufám, že půjdou vložit i na blog, protože to je opravdu jiný pohled na svět! Z chrámu se přesouváme jen pár kilometrů dál, do Údolí králů, podívat se na hrobky. Nesmí se uvnitř fotit, ale je to tak úžasné, že po skončení kupujeme CD s fotkama. Nakonec jsem pár fotek udělal, když jsme procházeli mezi hrobkama. Tam se to tak nehlídalo. No, a pak už nás čekala skoro čtyřhodinová cesta zpět, večeře a posezení u baru.

Níže si prohlédněte panoramatický snímek (pohybujte s ním myší, na mobilu náklonem).