Na pouštiRáno jsme se probudili v takovém stavu, že to vypadalo, že nedojdeme ani do koupelny. Proto jsme rychle přehodnotili dnešní výpravu. Místo na Burj Al Arab se v klidu vypravíme na zlatý trh a dopoledne tedy pojmeme jako odpočinkové. Po snídani skáčeme do tága a opět jedeme k přívozu, který nás hodí na druhý břeh Creeku. Tam se jdeme nejdříve podívat do nákladního přístavu, kde bárky sotva držící pohromadě odvážejí rozličný tovar. Od koberců přes rýži počínaje a ledničkama a LCD televizema konče. Potom se přes trh s kořením a látkama dostáváme na zlatý trh. No…, no…, jak je vidět, došla mi slova. Kdo neviděl, neuvěří. Těžko to popisovat, musí se vidět fotky. Necháme se přepravit na druhý břeh, aby jsme zalezli do jedné z místních restaurací s výhledem na Creek. Nutno podoknout, že jsme za celou dobu pobytu neměli ani jedno evropské jídlo. Pak jdeme ulovit nějakého taxíka do hotelu a cestou si ještě kupujeme kokos. Prodavač mu zručně odsekne vršek, pak do něj zarazí brčko a dílo je hotové. Není v tom klasické kokosové mléko, ale taková osvěžující nakyslá tekutina. Dorážíme na hotel, ale máme jen hodinovou pauzičku. Pak nás nakládá jeep a jedeme do pouště. Nejdříve jedeme asi šedesát kiláků do vnitrozemí, kde zastavujeme u posledních krámečků a autoservisu. Pak už je jen poušť. Řidič upouští kola zhruba na polovinu tlaku, aby se rozšířila třecí plocha a zapíná náhon na čtyři kola. My si zapínáme pásy a jdeme na to. Sedli jsme si až dozadu, abychom si jízdu po dunách užili. Kdo si myslí, že poušť je rovná placka, je na omylu. Jedeme. Střidavě po předních, po zadních, po pravých i po levých kolech. Po čtyřech opravdu málo kdy. Také sklon auta se stále mění. Něco jako hodinová jízda na pořádné horské dráze. Ale dobrý. Tímto stylem jízdy dojedeme do oázy, kde nás čeká občerstvení a kulturní vložka. Šel jsem fotit západ slunce, ale než jsem vyšel před oázu, přihnala se písečná bouře (spíš bouřička, ale to by nebylo tak dramatické) a slunce bylo pryč. Tak už to bohužel zůstalo do konce. I ten vítr a pěkná kosa (ještěže máme bundy). A začalo kulturní vystoupení. Nejdříve vystoupil tanečník v ženském obleku, asi místní travesťák – svítící derviš. Ale to co předváděl, dělal dobře. Potom ho vystřídala blončatá prsatá tanečnice, typická arabka :-). Ta ale asi chodila při hodinách tance za školu, tak že jí šlo nejlépe houpání prsama, o břišním tanci neslyšela. To však ani moc nevadilo, protože následující večeře dala na její vystoupení zapomenout. Po véče lezu na nejbližší dunu, že vyfotím naše ležení. No to byl nápad. Už zhruba ve třetině kopce bych se na to vyfláknul, páč jsem se bořil do půli lýtek do písku. Ale protože jsem věděl, že na mě ze zdola kókajů, hrdinně jsem vyšlapal kopec až nahoru. Udělám pár fotek, a najednou jako když střelí, všichni se zvedli a mažou k autům. Nazouvám boty a bravurně sjíždím dunu jak na lyžích. Naskakujeme do auta, a pak již normální jízdou se vracíme k hotelu. Už v devět hodin. Takhle brzo se nám to ještě nepovedlo. Skáčeme do sprchy a necháváme ze sebe smejt kila písku. Konečně jednou píšeme deník včas a neusínáme u toho.