Ráno vedou naše kroky k Auroře, kam se musíme dostat, i kdybychom tam měli přeplavat. Během chvilky se utvořila fronta jako kráva. My jsme čekali asi dvacet minut, ale pak se fronta ještě rozrostla. Parník je po nedávné rekonstrukci, takže vypadal hezky nejen uvnitř, kde byly různé výstavy týkající se bojů lodi, tak i z venku. Po prohlídce lodi se jdeme podívat na domek Petra I. Ve kterém bydlel, když přišel do Petrohradu. Metrem se pak přesouváme z Gorkého stanice na Sportovní, kde leží chrám svatého Vladimíra. Uvnitř akorát probíhá pravoslavná mše, takže natáčím jako o život. Až později jsme přišli na to, že se jedná o pohřeb. Včetně pana nebožtíka. Ale dobrý, nikdo si toho nevšiml. Potom jedeme zpět na stanici Adminirálská, a od ní pak k chrámu svatého Izáka. Chrám jako takový je uzavřen, ale může se na vyhlídku, odkud je super výhled na celé město. Cestou nahoru jsme museli vyšlápnout 269 schodů. Dolů to bylo o něco méně. Pak cesta přes Dvorcové náměstí a Hlavní štáb na Něvský prospekt. A protože nám kručí v břiše tak, že se za náma otáčejí lidi, dáváme si v Evroazii u Gribijedova kanálu vynikající oběd. Dále jdeme kolem chrámu Spasitele na krvi a přes Martovo pole (sferická fotka) až do Letního sadu. Tam se zabydlíme u fontány spolu s kafem a zmrzlinou. A následuje cesta zpátky přes Trojicky most do pokoje. Večer jdeme ještě do oblíbeného krámu koupit víno a kaviár, a na večeři k Nastěnce do Evrazije. Celý den vedro bylo vedro jako vepř!