Tak poslední noc je za námi, teč ještě poslední snídaně a naposledy vyrážíme do města. Tentokrát však ne za památkami, ale na ‚super‘ tržiště utratit nějaká eura za trička a podobně. Ivana vplouvá do davu, aby se za půl hodiny vynořila ověšena igelitkami plnýma značkových věci.
Cestou zpět na hotel se stavujeme ještě v supermerkatu zakoupit zásoby špaget na další léta a vedle pak kupujeme ještě kebab, který na konec pojídám v Pato. Pak vyzvedáváme kufry na hotelu, docpeme do nich zakoupené zboží a trmácíme se na nádraží. Ivana vyfasovala kufr jedoucí, já kufr nesoucí. Lilo ze mě jak z cikána táhnoucího kolejnici do sběrny. Na nádraží to zrovna jedný Italce prodávající lístky moc nešlo, tak tam ve frontě trávíme krásnou čtvrthodinku. Ve chvíli, kdy vyndala ze šuplíku manuál a začala ho studovat, přišla naštěstí ke druhé pokladně její kolegyně. Čirou náhodou jsem tam stál jako druhej 🙂
No, naštěstí již odepsaný vlak měl pět minut sekeru, tak že nastupujeme a tradá na letiště.
Ve vlaku sedí vedle nás pár z Japonska a už deset minut má Vánoce z toho, že jim původci ‚štípnul‘ lístek kleštěmi 🙂
Na letišti se jdeme nejdříve odbavit, bohužel jsem zanedbal ‚check-in‘ přes internet, tak nemám sedadlo u okna 🙁 .
Pak se jdeme vyvalit do kavárny, ze které je dost dobrý výhled na letištní plochu. Po kávě a pivku se přesouváme ke gejtu a pak do letadla.
Kpt. Sadílek je fakt kouzelník! S B737-500 odlétáme s pětiminutovým zpožděním a přistáváme v Praze o patnáct minut dříve! To vše v letové hladině FL330 a s OK-XGA, s šestnáct let starým letadlem. Parkujeme u terminálu non-schengen, tak že pro nás přijíždí autobus a převáží nás do schengenu.
Pak už jen voláme na GoParking a mikrobus nás převáží k autu a frčíme domů.
Tam už nás čeká Kuba s kafem a s Očasem!

Fotky z dovolené jsou tady.