Po snídani vyrážíme na zastávku vaporeta, a protože přijíždí linka číslo 2, operativně se rozhodujeme pro zopakování včerejší okružní trasy, tentokrát však za vydatného slunečního svitu. Vystupujeme ale pár stanic před konečnou, na jižní straně Benátek, ve stanici „Zattere“. Přímo proti zastávce je zmrzlinárna. No co se dá dělat, když měl ten zmrzlinář tak smutné oči… Dáváme si dvakrát jeden kopeček, což vypadá tak, že ten člověk dvakrát máchne do lavoru se zmrzlinou a to co nabere, nám kydne do kornoutu. Tedy ne do, ale všude kolem, kde ta zmrzlina může držet, tak že výslednou porci si odnášíme v obou rukou, aby jsme to unesli.
Pak jdeme po nábřeží „Fondamenta Zettere Pointe Lungo“ směrem k loděnicím. Cestou se zastavujeme v Bille pro něco k snědku, a pak si to šněrujeme ke kostelu „San Sebastiano“ a odtud ke kostelu „Angelo Raffaele“. Potom ve strašném vedru, potí se mi i nehty na nohou, pokračujeme k rybímu trhu, kus lodí, a odtud do prodejny těstovin. Po naplnění tašek se ploužíme k zastávce „Rialto“ a nabíráme směr „San Marco“ a pak směr domovský ostrov Lido-jedo.
Hravě slupnu půl kila „prošuta“ a tentokrát usínám na hodinu já. Pak jdeme naposledy k moři. Na cestu si nacpu plnou pusu oliv (asi 20 deka) a pecky plivu až téměř na pláž. Moře je jako každý den těsně před bodem varu. Asi po půl hodině máčení se odcházíme trochu opálit na „kolo“ do moře. Pak kvačíme na pokoj, sprcha a odchod na večeři. Pizza, špagety, ryba a vínko. A pak šup na vaporeto. Vystupujeme na zastávce „Accademia“ a procházíme čtvrť „San Marco“ směrem k divadlu „Fenice“.
A pak už šlapeme na zastávku a odjíždíme na Lido-jedo. Sprcha, balení, spánek.