Dobré ranko, říkáme si v půl deváté,když zazvoní budík… Večer jsem zase zatáhnul žaluzie tak, že do pokoje nepronikl ani kousek světla. Po vytažení zjišťujeme,že jsou venku mraky, tak hned telefonujeme do recepce, co to má jako znamenat 🙂 . Otevřu tedy dveře na balkón, aby k nám pronikl čerstvý mořský vzduch, a rychle je zase zavřu. Prádelna!! Je sobota a Italové normálně makaj, akorát černoši nejsou vidět. Asi mají silné odbory!
Po snídani na stříbře vyrážíme ulicí Corso Umberto k hradu Castel Nuovo. Okukujeme ho pouze z venku, po expozicích se nám nechtělo běhat. Potkáváme tam svatbu, nevěsta je stejně stará, jako ženichovo babička!

Pak cestou na funicolare (pro ty, kteří jsou menší Italové než my, tak funicolare = lanovka) se stavujeme v pasáží Galleria Umberto. A pak hned hup na lanovku a jedeme na hrad Castel San Elmo. Po vystoupení z lanovky zjišťujeme, že jsme ve spodní stanici nechali ležet naší zlatou mapu!!! Cestou na hrad tedy improvizujeme. Kupujeme lístky a jdeme k výtahu, který nás vyveze na hradby. Tedy měl vyvést. Netrpělivý anglicky mluvící turista ale zahrál na klávesnici od výtahu Beethovenovu Devátou, výtah se sice rozjel a vyjel nahoru, ale hned sjel zase dolů a tím to skončilo. Tak nás pikolík odvedl k náhradnímu stroji, kde už cesta vzhůru dopadla dobře. Na rozloze asi dvou fotbalových hřišť se nás turistů pohybovalo asi osm. Výhled byl ale nádherný. Tedy až na ten Neapolský opar.

Následuje cesta dolů a procházka městem. Jenže:-) Začalo pršet, tak musíme zalézt do restaurace 🙂 . Objednáváme si gnochi a slečna nám ještě doporučuje salát s mozarellou. No co se dá dělat, když má tak krásné oči! A udělali jsme moc dobře. Takou mozarellu jsme ještě nejedli!!! Mezitím přestalo pršet, tak jdeme courat městem. Navštívili jsme kostel San Francesco di Paola a přilehlé náměstí. Potom se pomalu přes přístav, kde ještě zjišťujeme, jak jezdí parník na Ischii, vracíme na hotel. Než přístav opustíme, dáváme si zmrzku a pozorujeme ruch. Když už se chceme zvednout, přisedne si k nám kapitán z lodi, která právě přirazila a Ivana se nechce hnout z místa. Když jsem ji konečně odtrhnul, a jdeme na hotel, potkáváme zaparkovaný autobus Čedoku s cedulí ‚Nejkrásnější místa Itálie‘. Chtěli jsme dát řeč se šoférama, ale jedli párky z konzervy, tak jsme je nechali odpočívat.

Na pokoji jsme odpočívali i my. Pak kávička, fernoušek a znovu do města. Nejdříve na nádraží, podívat se, jak nám jede zítra vlak k Vesuvu a pak taky, odkud nám v úterý pojede autobus na letiště.

Kupujeme lístky na místní ‚jako metro‘ a vesele čekáme dvacet minut, než se přiřítí. ‚Jako metro‘ proto, že to není metro jak ho známe z Prahy či Říma, ale jsou to vlastně tunely, kde jezdí normální vlakové soupravy.

Vystupujeme na zastávce Cavour a ulicí Via Foria jdeme směrem k botanické zahradě. Cestou potkáváme ‚mořskou restauraci‘. Ani nás nemuseli nahánět a už sedíme. Dáváme si salát z mořských zvířat a melouna s prošutem. Kdo by si myslel, tak jako my, že ten salát budou těstoviny posypané krevetama, tak se šeredně seknul! číšník donesl lavor, kde byla jen ta zvířata! Mušle, chobotnice, kalamáry, ústřice, langusta… To vše jen ‚opařené‘ vařící vodou a zakápnuté olivovým olejem!!! Během večeře se před zahrádkou restaurace vytvořila fronta z více než dvaceti jídlo chtivých turistů. Aby se nehádali, kdo přišel dříve, rozdává jim obsluha pořadová čísla. Mají to prostě vychytané! Bohužel jsem si nevzal na večerní procházku foťák 🙁 .

Pak už se vydáváme kolem náměstí Garibaldi pomalu k hotelu.

Cestou křižujeme uličky, do kterých bych nevkročil ani v pravé poledne! Ale bezpečně docházíme na náměstí a pak již známou silnici k hotelu. Cestou ještě potkáváme houf betmenů, vlastně betmenek. Asi mají den otevřených dveří z kláštera.

A už jsme na pokoji, Ivana balí na zítřek bundy na Vesuv, já upíjím fernet a píšu a píšu:-)