VlčiceV sobotu po snídani jedeme autobusem do města a chceme navštívit ranní trh na Campo di Fiori. Trh byl hezký, kavárna u trhu už méně. Nakoupili jsme různé druhy sušených rajčat a ještě plody opuncií. Procházkou pak podél Tibery a kolem synagogy míříme k Ústům pravdy. I Brožů řekli, že Ústa pravdy nejsou nic moc. Pak chytáme autobus k Piánu a pokračujeme prohlídkou vlčice s Romulem a Remem. Vedle je vlčice vytvarovaná ze živého plotu a chtěli jsme se s ní vyfotit, ale museli jsme počkat, než se přežene výprava mladých Němců (do té doby si jí nikdo nevšiml). Na vyhlídkové restauraci na Piánu dáváme vínko a ovoce, a pak pěkně domů najíst a odpočívat.
Odpoledne se dopravujeme metrem na stanici Flaminio a přicházíme na náměstí Popolo. Bohužel stejný nápad měly asi desetitisíce dalších lidí, takže tam byl dost šrumec. Tady konečně postávaly živé sochy a taky jeden Ind levitující na tyči. Jenže Kája odhalil, že to bude nějaký fígl, takže jsme tam pěknou dobu na něj čučeli a dohadovali se. Potom jsme vylezli schodama nad náměstí, pokochali se vyhlídkou a došli jsme na Španělské schody. Tam bylo lidí snad ještě víc 🙂 Pod schodama se připravovala nějaká zvukotechnika, tak jsme si sedli a těšili se na nějaký koncert. Po dvaceti minutách těšení nás to přestalo bavit a zvedli jsme se. Dole jsme si na plakátech přečetli, že se jednalo zřejmě o nějaký předvolební mítink :-). Už se začali objevovat prodejci pečených kaštanů, tak jsme neodolali. Uličkami jsme došli až k fontáně di Trevi a zabrali jsme si pěkná místa na zábradlí. Turisté fotí jak pitomí, jenom my jsme v klidu. Ale přiblížil se hlad na večeři, takže nejdříve procházkou kolem prezidentského paláce, a pak už honem šupem do oblíbené tratorky k dědkovi, kde si dopřejeme pořádnou večeři i s polévkou minestrone. Poprvé v životě jsme ochutnali pořádného panáka Unicum, ale je to skoro jako hořký fernet. Večer jsme na pokoji museli společně vypít ještě dvě zbývající láhve vína, abychom neměli na letišti nadváhu.