V noci strašná bouřka, hromy divo bijů. Ani se mi ráno nechce vytáhnout rolety, tak se obětuje Ivana a mačká čudlík. Pak hlásí: slunce a dva mraky! A tak šup rychlá hygiena, rychlá snídaně a rychle na vlak do Ercolano, máme totiž v plánu zdolat Monte Vesuvio! Cestou na nádraží se brodíme závějema krup. Velikost odhadujeme tak na jeden centimetr. Tentokrát to není vtípek, ale holá pravda! Fotky máme jako důkaz.

Tak tedy nalézáme do vlaku a vyrážíme. Ukáže se, že to je zrychlený vlak, tak že z devíti zastávek staví jen na třech 🙂 . Vylézáme na nádraží a tam hned nějaký domorodec ukazuje, odkud jezdí autobus na kopec. Kupujeme jízdenky, sedáme do mikrobusu a jedeme na kopec! Cesta hore trvá asi dvacet minut, řidič předjíždí na tři metry široké silnici i autobus. No má to v ruce!

Vystupujeme na záchytném parkovišťátku pod vrcholem a vystupujeme ke kráteru. A vzpomínáme na Sváťu, jak nám líčil, s jakou lehkostí se dostal nahoru. Funíme dál a pozorujeme blížící se mraky, které nás na chvilku zahalí. Konečné jsme u kráteru a čumíme! Na to, jak veliký má obvod, na to jak je hluboký, na to jaký je z něj výhled. Občas nás s poryvem větru praští do frňáku pach síry. Peklo je blízko!

Fotíme a fotíme, pak fotíme nějaké ženy, pak ony nás:-) Obešli jsme kráter asi ze dvou třetin, dál to stejně nešlo a sestupujeme dolů na parkoviště. Cestou ještě házím do tašky kousek lávy. Řidič už je na svém místě a tak tradá dolů. Cestou ještě staví na vyhlídce, abychom si mohli udělat fotky Neapole.

Vystupujeme zase u nádraží a hned pokračujeme na vykopávky Herkulanum. Co do rozlohy jsou vykopávky mnohem menší než Pompeje, ale stavby jsou o hodně víc zachovalé. Prolézáme domeček po domečku, palác po paláci. V hodně domech jsou dobře viditelně původní malby v místnostech a také ohořelé trámy. Vykopávky opouštíme štolou, kterou se začaly v osmnáctém století objevovat.

Jdeme na vlak a tentokrát courákem se vracíme do hotelu na lehký odpočinek, sprchu a kávičku.

Po přestávce vyrážíme na metro a jedeme na zastávku Amedeo. Tam přelézáme do Funicolare di Chiaia, tou jsme ještě nejeli, a vylézáme poblíž hradu Castel San Elmo. Odtud se pak uličkama proplétáme dolů ke hradu Castel Nuovo. Některé byty v těchto uličkách měli vstup do obýváku či kuchyně rovnou z uličky, tak že si člověk připadal, že prochází bytem domorodců. Potkáváme také jeden páreček turistů, který zvolil obrácenou cestu a jdu proti nám do kopce. Ještě se ptají na cestu a mizí v dáli. My jsme zatím došli k hradu Nuovo a jdeme do restauračky na večeři. Už před vstupem víme, co si dáme: já salát s mozarellou a Ivana pizzu. A pak, protože se nám nechtělo hned do pokoje, couráme se ještě městem. V jednom jediném otevřeném supermecatu (Polskie produkty) kupujeme láhev vína pro mě a pendreky pro Ivanu. Když se konečně přesouváme na hotel, potkáváme ony dva turisty, co se proti nám šplhali do vršku k hradu Castel San Elmo. A pak že je ten svět velkej.

Po návratu na hotel mám na mobilu sms od Dášenky. V televizi prej ukazovali strašný záběry z bouřky v Neapoli, tak měla starost, chudinka:-)

Ted už mám otevřené víno a olivy, Ivana se cpe tím smradlavým pendrekem.

Zítra, pokud nebude venku nějaká divočina, se chceme vypravit na Ischii!