Lázně CaracallaPo snídani jsme zabalili. Kája si bohužel vzpomněl, že letos ještě neviděl lázně Caracalla, takže nám nezbylo nic jiného, než nasednout na metro a dojet tam. Samozřejmě, že v pravé poledne tam bylo na padnutí, ostatně jako vždycky. Určitě z horka opadaly i některé fresky, co tam údajně ještě loni držely na stropě (no nevím, fakt si to nepamatuju). Aspoň jsme se chvíli schovali do stínu pinií a dopíjeli poslední zbytky vína z plastové láhve. Vrátili jsme se na metro a přiblížili jsme se kus do centra, abychom ještě navštívili kostel Santa Maria Magiore. Po nepříliš přímé cestě jsme zapadli (doslova) do zcela nenápadné hospůdky, kde jsme si v utajené zahrádce pochutnali na čem jiném než na těstovinách 🙂 Jako předkrm byly sýry a jako desert jsem se se zájemci rozdělila o nadýchané tiramisu. Servírka neměla podprsenku! Předcházející větu nepsala Ivana :-). Posilněni jsme dorazili na náměstí, Brožů se šli kochat do kostela a my jsme se kochali životem venku. Pak jsme šli přes náměstí Vittoria Emanuela k známé továrně na zmrzlinu. Byl tam pěkný hukot, ale zmrzlina fakt výborná a hooodně. Vzhledem k postupujícímu času jsme se vrátili do blízkosti hotelu a ve vedlejší uličce jsme si dali ještě poslední kávičku a víno. Jako kdyby to ta Kájovo kšiltovka vytušila, že už odjíždíme domů, tak si řekla, že se jí chce zůstat v Římě a potvora se záludně schovala, takže jsme jí tam fakt zapomněli:-)Š. Zármutek nad touto ztrátou jsem si musela vyléčit nákupem kabelky u stánku cestou na Termini. Celý týden Pavel Káju během dne kontroloval otázkou Foťák,čepice,Ivana, ale na úplném konci bohužel polevil a takhle to dopadlo :-). Takže kšiltovka zůstala v Římě a my jsme odjeli na letiště, a pak odletěli domů. Že bychom se pro ní ještě někdy vrátili :-). Upřesňuji, že někdy neznamená příští rok!!! Neznamená, ale také nevylučuje, to taky nepsala Ivana!