Dnešní den přejíždíme do Su-čou, takže vstávačka v sedm, lehká snídaně a opouštíme pokoj. Na recepci drobná komplikace, protože Ivana rozbila skleničku a chtěli jí zaplatit. No ale, hlavně že mě netrefila. Metrem se jako profíci dostáváme na nádraží. No nádraží, něco jako olympijská hala to vypadalo. Asi půl hoďky, možná i dýl, stojíme před gejtem, než nás pustí na nástupiště. Tak, lepší tam čumákovat, než aby nám to vzalo čápa! Vlak měl šestnáct vagónů a jídelňák. Jízdenky jsme kupovali už doma, tak jsme předem věděli, kde budeme sedět. Nevím, jestli to byla náhoda, nebo jsme to udělali úmyslně, ale jídelní vůz byl hned před náma… Sedačky byly podobné jako v letadle, ale bylo ještě víc místa na nohy. Odjezd byl naplánován na 10:20, a odjeli jsme v 10:20. Celých pět a půl hodiny to jelo na čas. Cestou jsme dali kávičku a oběd. Opět servírované jako v letadle. Během celé cesty po vlaku chodili uklízečky a uklízeli jak mezi sedačkama, tak na záchodech. To museli odkoukat od Českých drah 🙂 . Po vystoupení v Su-čou skáčeme do taxíku a jedeme asi půl hodiny do města. Bydlíme kousek od historického centra. Ovšem ten hotel… Zastavíme, přiběhne pikolík, vyrve mi baťoh, vytáhne kufry z auta a odnese nám to k recepci. Po vyřízení všech formalit opět popadne bagáž, a místo do hotelu nás opět vede ven. Tam nás usadí do elektromobilu a přejíždíme parkem do části, kde budeme bydlet. Tady opět drapne kufry a nese nám je na pokoj. No pokoj. Chodba, pracovna, obývák, ložnice, kuchyň a koupelna 🙂 . Ještě to má balkon, ale ten je zavřenej. Ubytujeme se, vydesinfikujeme se slivkou a jdeme se kouknout po místních zahradách a po večeři… Jak už jsem psal, parky umí na jedničku, ovšem když jsme viděli ty zahrady, tak to je ovšem něco. Zítra to nafotím, až bude sluníčko.
Oproti Pekingu je tu víc obchodů s hadrama a s cetkama než hospod. Vlastně našli jsme jen dvě. V jedný měli plno (zaplať pán Bůh), a v druhý jsme se přežrali! Restaurace typu zaplať a sněz co můžeš a vypij, co se do tebe vejde! Zaplatili jsme 160 juanů a vydrželi jsme tam hodinu a půl. V chladících boxech byly připraveny všemožné druhy špízů, které se opékaly na grilech s dřevěným uhlím, které byly zabudované ve stolech. Za tu dobu jsme sežrali, a to opravdu, 62 špízů různých druhů. Na každém klacku byly tři kousky masa nebo sejra, ryby či párků. Co si pamatuju, a že si pamatuju starou belu, tak jsme měli kuřecí, vepřový, jehněčí, jatýrka, několik druhů ryb a sýrů, nepřeberné množství zeleniny… A žranici jsme zakončili grilovaným banánem. Já, Ivana dvěma! A pak už jsme se kouleli na hotel. No já to musel spláchnout zase slivkou.
A už vím, kam půjdeme zítra na večeři! Dobrou  🙂