Burj al ArabRáno vzbudme a zjistíme, že se nám nechce ještě vstávat. Tak vypneme budíka a noc si prodloužíme o hodinu a půl :-). Po snídani kráčíme na metro, dobíjíme si týdenky a jedeme na stanici Nakheel, která je nejblíže palmě. A palmou myslím úmělé souostroví The Palm Jumeirah, které vzniklo nasypáním moc a moc písku do moře, pak to uplácali a kolem nasypali kameny, aby jim ostrovy neodnesla velká voda. Na každém listu palmy jsou dvě řady rodiných domků a mezi nima vede silnice, kterou hlídá domovník, takže se tam nedostane nikdo cizí. A každej domeček má taky svou plážičku. Paráda. Po ostrovech mi normální přibližovadla jezdí také monorail na magnetickém polštáři. No a samozřejmě bez obsluhy. Takže od metra k zastávce monorailu taxíkem, pak hup na vlak a jedeme až na konečnou, tedy k hotelu Atlantis. Hotel je nádherná, a asi i hodně náročná stavba na špičce vlnolamu , který chrání palmu před mořem. Projdeme se po okolí hotelu, nakoukneme do akvaparku, projdeme se po nábřeží a šupky hupky do taxíka a necháváme se znovu převést do Jumeirah Madinat Soukh. Tam uděláme krátkou prohlídku a ženeme se do restaurace, ze které je pěkný výhled na hotel Burj al Arab. Dneska je o něco menší opar, tak dělám nové fotky. Po výborném jídle se necháme tágem odvést na nejbližší metro a jedeme se podívat do muzea o Dubaji. Dle průvodce je to „multimediální ráj“. Ale jo, bylo to zajímavé podívat se, jak se Dubaj proměňovala od třicátých let do přelomu tisíciletí z hromádky písku na supermoderní velkoměsto. Pak zase taxík a zpátky do hotelu trochu si odpočinout. Ještě nesmíme zapomenout vyfotit náš hotel za tmy. Už se nám nikam nechtělo jít, tak jsme si dali večeři v hotelové restauraci a jen jsme se malinko prošli po okolí. Vycházkou jsme zamířili k bankomatu, abychom zítra nemuseli hledat směnárnu. A pak zase odpočinek (už jsme dost utahaní). Dneska se nám s taxíkama dobře vedlo, jestli to nebylo tím, že jsem měla názvy napsané na lístečku:-).