Tak dneska se po snídani na stříbře vydáváme do přístavu na loď. Jedeme na Ischii. Cesta do přístavu utíká rychle, nejdříve u černého Smartu zatáčíme doleva, podél modro-stříbrného jdeme rovně, u šedivého zahýbáme vpravo a červený míjíme u přístavu.

Dneska si vybíráme místo v podpalubí: klimatizace, koberečky a z více než stovky křesel jsou obsaženy jen čtyři. Moře je dneska nějaké veselé, tak parník také zvesela hopká po hladině. Nikdo nezvrací, nuda!

Vylézáme v přístavu, lehce ho okukujeme a vyrazíme na místní hrad Castello Aragonese. Opět nás čeká výtah ražený ve skále, ale tentokrát vyjíždíme na první pokus. Rozhled z hradu je nádherný na všechny strany! Celý ho obcházíme a pak se procházíme zahradama. Pěstují tu víno, pomeranče, citróny, pod citrónama slepice:-) Když jsme se dostatečně vynadívali, tak sjíždíme dolů a jdeme na oběd. Těstovinový salát s mořskejma příšerama a pak zapečený ryby a chobotnice a krevety. Mňaaaaaaaam!

Potom se pomalu přesouváme k přístavu, cestou nakupujeme v sámošce olivové oleje. Chvilku se ještě couráme přístavištěm, pak opět slézáme do podpalubí. Okamžitě usínám 🙂 . Po přistání v Neapoli chvilku prší, tak čekáme v čekárně. V tu ránu se vyrojí černoši s deštníkama. Teplota klesla na 15 stupňů, pak vylezla na 18. Jdeme k hotelu, je duha. Ještě vlezeme do jednoho krámu, olivy, pivko a jsme na hotelu. Kávička, sprcha a znova do města!

Původně jsme měli jít na véču do restaurace Mořský svět, ale byl jsem nějakej línej, tak jsme restauraci vyměnili za zmrzlinu a za pozorování mládeže na motorkách (Ivana prohlásila, že Smart je roztomilé auto!), za procházku po městě, za kebab a ještě za další courání uličkama. Nějak dneska nelítaj přes město letadla, divný, divný. Že by stávka? Nebo tenoristi???

Dojíždíme fernet, pivo, víno, olivy. Poslední noc!