7.den


Uáá, huhuhu, uáá kap-kap – tímto řevem nás vzbudili domorodci tančící kolem totemu a samou radostí zapalujou klokanům ocasy. Začalo pršet, po více než osmdesáti dnech se zatáhlo nebe a na vyprahlou zem padá voda. To vytáhlo ráno velké množství na pastvu.
Dnes jsme vstávali již před sedmou a školním autobusem jsme jeli na celo dení pouť do Canberry. Nejdříve jsme navštívili Národní muzeum, které stojí na místě bývalé nemocnice. Ta byla zbořena, domorodci udělali obřad, zahnali duchy a pak teprve se mohlo začít stavět supermoderní muzeum historie Austrálie. Po skončení prohlídky si dáváme sváču. Obsluha nechce Ivaně věřit, že nepochází z Anglie.
Pak následuje pěší přesun do válečného muzea. V centru si dáváme další svačinku. Chvilkama prší, chvilkama leje, pak se to uklidní. Cestou do muzea fotím domky místních obyvatel. Památník a zárověň muzeum války byl pojat ve velkém stylu. Projít ho poctivě = nastěhovat se tam na dva dny.
Po skončení prohlídky voláme strýčka Péťu, který nás odváží na ranč.
Večer probíhá podle místních zvyklostí…

22.den

22.den

Ráno v pohodě a v klídku balíme. Následuje poslední snídaně mezi klokany. Pak nám Petr dává ještě pár lahví jeho velmi dobrého vína, nakládáme kufry a jedeme na letiště. U odbavení malá komplikace s obsluhou, která neuměla správně anglicky. Nakonec vše vyřeší strýček...

21.den

21.den

Ráno nás vyplašila SMS od Bobeše, že leží v nemocnici. Protože s tím nemůžeme stejně nic dělat, tak jsme se po snídani vypravili s Ančou do města. Dojeli jsme k Natioal muzeu, ale ouha, obchod s CD Hlasy Austrálie je otevřen až za hodinu. Ťukala jsem na dveře tak...

20.den

20.den

Po snídani jsme trochu pomáhali v domácnosti, já jsem vyluxovala patio a Kája umyl naše mušle z Batemans Bay. V jedenáct jsme vyrazili s Leeann na letiště, odlétala do Brisbane k sestře a nové neteři. Vyhodili jsme jí na letišti a pokračovali jsme dál. U pekaře jsme...

0 komentářů