Dnes přejíždíme do Šanghaje. Po vzbuzení balíme věci a jdeme vyřídit check out do recepce. Pikolík nevěří vlastním očím, že táhneme kufry a vybíhá nám je vyrvat z rukou. Pak nám zavolal taxíka, který nás dovezl zase k jinému nádraží. Nádraží vypadají uvnitř úplně stejně, je to jedna veliká rozlehlá a přehledná hala s očíslovanými gejty. Snídani jsme nakoupili v Mc Café (Mekáč) a za chvíli nás již pustili dolů na perón. Sice to tak nevypadalo, ale opravdu jsou naše zakoupená místa ve vlaku volná a vyrážíme na čas. Sedíme opět vedle jídelního vozu, ale na tu půlhodinovou cestu to nemá žádný smysl. Za chvíli rychlovlak dorazil na nádraží v Šanghaji, takže šup na nástupiště taxíků a honem do hotelu. Hotel Charms je vlastně mrakodrap, ve vstupní hale je samé zlato a křišťálové lustry. Náš pokoj leží v 10.patře a recepční nám povídá, že je trochu větší. A fakt, má samostatný obývák, ložnici a koupelnu. Navíc je vybaven takovým proskleným výklenkem na ležení, ze kterého je perfektní výhled z té výšky na ulici. Vyrážíme do města a zjišťujeme, že hotel je v těsné blízkosti velké nákupní ulice Nanjing Street. Bohužel je tu i moře lidí. Nanjing Street nás zavedla až na nábřežní promenádu Bund, která je nejznámější v celé Šanghaji. Na jedné straně řeky Chuang-Pchu leží staré obchodní budovy a na druhé straně jsou moderní mrakodrapy ve čtvrti Pudong. Řeku přejíždíme přívozem a neomylně míříme k nejvyššímu mrakodrapu Sanghai Tower. Ačkoli jsme si nejdříve říkali, že dnes ještě ne, tak ale za chvíli už třímáme v ruce vstupenky na vyhlídku (Observatory) ve výšce 546 metrů. V přízemí si ještě prohlédneme časosběrný filmík, jak se Šanghaj rozrůstala a už jedeme výtahem do 118.patra. Výhled je do dálky trošku omezen asi smogem, ale stejně je to paráda. V 119.patře si dáme ve Starbucksu kafe a dlouho se kocháme. Když se konečně dosyta vykoukáme, tak sjedeme zase dolů a pracně hledáme cestu na metro. Nakonec se podařilo a zdárně jsme dorazili zpět k hotelu. Pro večeři jsme zvolili jednu z restaurací, na které koukáme z lodžie a máme zase nudle. Tentokrát se ale obsluha vytáhla a dokonce jsme dostali vidličky, asi jim nás bylo líto. Po delším hledání jsme zdárně našli obchod s foťákama a po chvíli domlouvání jsme úspěšně nakoupili nabíječku na baterie do foťáku, kterou jsme zapomněli v hotelu v Sučou.