Sporthotel BarborkaJako by spadli z nebe, a už jsou na první dovolené. Kdo? No přeci my, my dva a pes. Vlastně bez pes. Ten byl doma a hlídal ranč a babičky.

V pátek odpoledne, po šichtě, vyrážíme směr Hluboká nad Vltavou. Odjezd provázejí lehké komplikace, kdy se mi babička Zdena ztratila v Centralu. Ale nakonec se našla. Předáváme jí tedy ranč a odrážíme. Cesta byla v pohodě, ale docela dlouhá. Tak tedy za tři hoďky jsme na místě. O proti Patokryjím, u hotelu leží souvislá vrstva sněhu. Hupky na recepci, fasujeme klíče a tradá na pokoj. Venku sníh, na pokoji čutňáci. No nic, vybalíme se a jdeme do wellness. Cestou se stavujeme na recepci a slušně poprosíme, aby nám zatopili na pokoji.

Nejdříve jdeme do malé sauny s malou teplotou šedesát stupňů. Dobrý, ale nuda. Asi po dvaceti minutách se přesouváme do whirlpoolu. Na ceduli je napsáno, že nemáme zvedat teplotu nad čtyřicet stupňů, ale v nádrži je sotva pětatřicet. No ale, za ty prachy:-) (to je oblíbené pořekadlo mých kolegyň v práci, které raději chodí do školní jídelny, než by si zaplatili něco kvalitního, inu: žrát se to nedá, ale za ty prachy:-)). No ale pak k nám do vany vlezla ještě jedna slečna (teda i s přítelem), a hned se mi tam začalo líbit víc. Pravda, jak se časem ukázalo, byla to ředitelka zeměkoule, co zeměkoule, vesmíru, ale všechno měla tam, kde to má být.

No, pak následovala cesta na pokoj, kde už tučňáci nejsou, a místo nich je nádherné teplíčko. Bereme si sváteční obleček, a jdeme na večeři. Jestli jsem do tečka psal ve stylu, jako že nic moc, tak restaurace a kuchařka se servírkou zvedají pomyslnou laťku hodně vysoko. Objednáváme kachní prsa na medu s bramborem z Ameriky a nějaký pitivo k tomu. Tramtadadá, a večeře je tady. Už při pohledu na jídlo se zamiluju do kuchařky. A co teprve když schramstnu první sousto. Dobrý, hodně dobrý. Tak jsme napucnutý, a co teč? No, něco sladkého. Tak si dáváme horkou belgickou čokoládu. Opravdu sladká a hodně dobrá tečka. Na pokoji si pak už jen chvilku čteme, a pak následuje spánek:-)