Pevnost BřezinkaA máme tady druhý den. V pondělí, než jsme odjížděli, dávám babičkám instrukce, že nechceme dostávat zprávy typu: kočky běhaj po silnici, slimák sežral rajče, pes kulhá na ocas, kohout kokrhá falešně a schválně, jakou jsem si přečetl SMS? Utekla kuřata! A jaká byla druhá? Pes žere kuře! Tak to bylo hustý. Jak s takou zprávou ale naložit třista kilometrů od domova? Zabalit to tu a jet chytat domů slepice nebo přinést psovi sůl a pepř? No… Takže vstávám a jdu dopsat deník za pondělí. Ivana ještě chrní. Vstává až v půl deváté… Následuje bohatýrská snídaně, pak chvilka volna na pokoji. Ta snídaně musí přeci trochu slehnout, že jo :-).
Dnes vyrážíme po stopách opevnění Československa před druhou světovou válkou. Nejdříve jedeme na pevnost „Zelený“ (N-S 75). Tento dělostřelecký srub měl být největším objektem z celé tvrze, svůj název „Zelený“ dostal podle příjmení původního majitele pozemku na kterém byl postaven. Betonáž se prováděla ve dvou intervalech a to od 3. až 7. září 1938 a druhý až za všeobecné mobilizace ve dnech 20. až 28. 1938. Při betonáží bylo celkově spotřebováno 5520 m3 betonu. Hlavní výzbroj objektu spočívala ve třech střílnách pro 10 cm houfnice vz. 38, které měly svými zbraněmi mířit do údolí řeky Metuje, kde byly důležité komunikace. V nynější době jsou otvory po vytržených střílnách zaslepeny plechovými deskami. Bohužel do tvrze se žádná z těchto zbraní nedostala. Dále ve stropě sruby měly být osazeny dvě pancéřové zvony se střílnami pro lehké kulomety. Třetí lehký kulomet měl být umístěn ve střílně postřelující ochranný příkop před střílnami. Jak houfnice tak ani zvony na staveniště nebyly dodány. Objekt je rozdělen na dvě patra, přičemž v horním (bojovém) jsou kasematy pro houfnice, vstupní chodbička, chodbičky do zvonů a nouzový východ z objektu. V dolním (týlovém) patře je filtrovna, sociální zařízení, ubikace části mužstva, velitelské stanoviště a místnosti, do kterých padaly vystřílené nábojnice. Obě patra a podzemí jsou spojeny schodištěm a šachtou pro dva nákladní výtahy. Bohužel průvodkyně o pevnosti nic nevěděla, takže výklad byl poněkud strohý.
Prohlídku zakončujeme na pevnosti Můstek. Pěchotní srub o kubatuře 3100 m3 betonu byl umístěn projektanty na nejvyšší terénní bod tvrze o nadmořské výšce 619 metrů. Místo bylo velmi dobré na pozorování a tak se počítalo s osazením pozorovacího zvonu, odkud měly být dodávány informace pro minometnou otočnou věž. Objekt disponoval dalšími dvěma zvony, ve kterých měly být uloženy lehké kulomety. Pro pancéřovou kopuli bylo určeno dvojče těžkých kulometů. Ve střílnách pod betonem měly být dva protitankové kanóny ráže 47 mm umístěny ve společné lafetě s těžkým kulometem a v další střílně dvojče těžkých kulometů. Betonáž objektu proběhla ve dnech 25. až 31. července 1938. Svůj název „Můstek“ získal podle nedalekého dřevěného lyžařského můstku. Za mobilizace neměl tento srub stálou osádku, z důvodu celkového nedokončení. Kromě vnitřních stavebních úprav nebyl dokončen ani zához.
Pokračujeme dále kolem pevnosti Jeřáb, která ale není přístupná. Pokračujeme proto dál, k pevnosti Lom. Je to menší pevnost v lese. Ta přístupná je, je tam dokonce i nějaké zachovalé vybavení. Promítá se tam naučný film o vzniku těchto pevností. Pak jdeme dál, k pevnosti Březinka. To by měla být jednička mezi pevnostmi, co se týká vybavení a funkčnosti. A opravdu pevnost nezklamala. Všechny podrobnosti týkající se této pevnosti, jsou popsány ZDE. Cestou zpět k parkovišti začalo docela slušně pršet. Zastavujeme se tedy u pevnosti Zelený, kde je docela dobře zásobený bufík. Když už jen krápalo, přesunujeme se k Jiráskově chatě. Než tam dorazíme, vykoukne slunec a svítí a svítí. Vystupujeme na věž, odkud je nádherný výhled. I do Polska. A všechny podstatné informace o chatě jsou TADY.
Opouštíme chatu a jedeme do Náchoda na zámek. Skoro do patnácti jsem si myslel, že se v tý písničce zpívá: „Na Chodský zámeček vršku kulatého…“, a ono ne :-). Nahoru vedlo aspoň tisíc schodů, ale stálo to za to. Dokonce tam jsou i medvědi. Prohlédneme si nádvoří a pomalu scházíme dolů, do města. A frčíme do hotelu. Sprcha, večeře, pohoda s vínem… Tak zase zítra…