Neděle – 1. den

Neděle – 1. den

Úplně obyčejná neděle. Akorát nevstáváme v devět, ale v sedm. Snídaně, kufr do auta a tradá na Goparking. Už od loňského května máme zakoupené letenky a ubytování ve Vietnamu. Nejdříve v Hanoji, pak v Da Nangu. Z Pato vyrážíme ve třičtvrtě na osm, na goučku jsme něco po půl devátý. Sotva zastavíme, už je za námi auto, překládáme kufr, kousek popojedeme, a nabíráme další rodinu. Šofér nás poprosil, jestli si můžeme sednout k němu dopředu, že paní má vajíčka. No, přišlo mi to divný, ale přelezli jsme. Nakonec se ukázalo, že paní neměla vajíčka, ale vajíčko, a v něm mimino… Když jsme přišli na terminál, akorát otevřeli odbavení, nikde nikdo, tak jsme se hned zbavili kufru, a pokračovali na pasový. Odbavení probíhá bez obsluhy, takže vlastně jen procházíme. Jdeme sebou fláknout do salónku. Snídáme, pak becherovka a vodka, pak zase vodka a kafe. Pak pokračujeme k bezpečnostní kontrole. Tam fronta jako prase, takže používáme stejný a osvědčený trik jako v Bari. Při průchodu rámem troubím. Tak dobrá, vyndám z kapsy i peněženku. Pak už boarding, vystrkání od gejtu a frčíme. Už jsme měli malou sváču, a krapet vína, a teď, ve třičtvrtě na jednu Patokryjského času vezou oběd. Opustili jsme pevninu a nalétáme nad Černé moře. Jdeme jíst, večer to dopíšu…

Ještě doplním: do Taipei letíme se společností China Airlines Airbusem A350, a sedadla máme v 64. řadě A, B. Cesta byla úplně v pohodě. Jídlo, pití, spánek, YouTube a pořád dokola. Dalo se spát s buď s nataženejma nohama, nebo je mít nahoře na kufru. Přistání ok, před půl šestou jejich času. Probíháme bezpečnostní kontrolou, a už sedíme před gejtem. Nástup směr Hanoj začíná ve třičtvrtě na osm.

Fotky jsou TADY.

Gurmánský víkend

Gurmánský víkend

Po včerejším luxusárním koncertu 4 Tenorů v Litvínovské Citadele, jsme se dnes přesunuli do Poděbrad na gurmánský výlet. I když byl všední den a na dálnici bylo milión kamionů, cesta byla pohodová, a na penzion dorážíme těsně před dvanáctou. Po ubytování se přesouváme na první gurmánský oběd. Venku je dvanáct stupňů a úplně modré nebe.

Po obědě se vracíme zpět do penzionu a následuje polední klid. Pak bereme hole a podle řeky vyrážíme na okružní cestu. Míjíme přístaviště, a pokračujeme ke zdymadlům, kde stojí novotou vonící budíček s úžasným sortimentem i obsluhou. My si dáváme jen kafe a džus a pokračujeme k funkcionalistickému vodojemu. Od něj pak jdeme zpět do penzionu, kde se připravujeme na gurmánskou večeři. Pár fotek je zatím na Facebooku, zbytek dodám po návratu domů. Zítra pokračování…
Tak pokračování je nakonec až v neděli, protože sobotní večeře mě zničila. Takže zpátky do soboty. Po snídani bereme hole, a opět vyrážíme proti proudu řeky směrem ke zdymadlům. Tam přecházíme po mostě na druhý břeh řeky, a jdeme se podívat na nově zrekonstruovaný Havířský kostelík a nedelekou zvonici. Obojí stojí u rybníka Jordán, který je docela slušně vylitý ze břehů. Ale stále ještě procházíme suchou nohou. Dále pokračujeme k Poděbradské rekreační zóně, která leží u jezera Poděbrady. Tak tady se místní opravdu slušně vyblbnou! Od jezera se vracíme zpět do centra města a jdeme na místní hradozámek. Tam si cukrárně dáváme odpočinek a kafčo. Během pití kafe dáváme tiskovku s obsluhou, a dozvídáme se spoustu zajímavostí jak o hradě/zámku, tak i o městě samotném. Následně jdeme ke kolonádě, a však ne kvůli pramenům, ale kvůli velké koncentraci restaurací. Vybíráme Náš hostinec, kde si dáváme parádní zelňačku. A odtud pokračujeme do penzionu. Následuje polední klid. Odpo bereme automobil a jedeme se podívat do nedalekých Libic nad Cidlinou, kde je v polích Slavníkovské Hradiště. Hezké, zajímavé, ale už jsme viděli hezčí. Vracíme se zpět do Poděbrad, auto necháváne stát u zdymadel, kde je takový pěkný bufík postavený z lodních kontejnerů, kde si dáváme sváču. A pak jdeme dál a dál proti proudu řeky. Zpátky musíme bohužel po stejné cestě. Opět se přesouváme do penzionu, kde na nás čeká sauna a vířivka. No, a přichází gurmánská čtyřchodová večeře, která mě odrovnala, a proto píši zápisky až v neděli ráno. Fotky opět zatím na FB.
Je neděle, a snídaně volá… Po snídani se nahážeme věci do kufrů, bereme hole a jdeme se ještě trochu projít. Tentokrát jdeme po cyklostezce po proudu Labe až na konec města, a zpět se vracíme po příjezdové komunikaci do centra Poděbrad. Věci naházíme do auta a jedeme do Nymburku. Nejdříve do centra, které obkroužíme tentokrát už bez holí, pak na kafe do cukrárny a nakonec se přesouváme do Nymburského pivovaru, kde se vaří Postřižinské pivko, a kde svého času bydlel i Bohumil Hrabal. Však tam má také i svou pamětní desku. Podnikové prodejně kupujeme nějaké “suvenýry”, a pokračujeme dále do Kerska. Původně jsme myslel na “šípkovou” a “se zelím”, ale hospoda byla beznadějně obsazená. Jedeme se tedy podívak k Hrabalově chatě, co je tam nového, nic, a pak už míříme domů. Obědváme nakonec v Mekáči při výjezdu z Prahy.

Zazvonil zvonec, a fotky jsou TADY.

Konec roku

Konec roku

Je konec rocku, a jak tak na to koukám, poslední zápis jsem udělal po návratu z dětského víkendu v Přívlacích. Ne, že by se za toho čtvrt roku nic neudálo, ale nějak nebyla na psaní blogu nálada.
Na dovolené se nám zalíbilo chození s hůlkami, a tak jsme je zakoupili i Ivaně, do té doby je měla půjčené od panímámy, a začali jsme pravidelně o sobotách vyrážet na procházky, většinou v nedalekém okolí.
No, ale ani kulturu jsme nezanedbávali: začátkem října jsme vyrazili na Marošovo padesátiny do O2 Universum arény. Byli jsme domluvený, že mu tam někde necháme dárek. Ten dárek byla dvoulitrová láhev medu na hlasivky od nejlepších medařů. No, jenže když jsme dorazili ke vstupu, platila tam stejná pravidla, jako při vstupu do letadla. A jelikož med klasifikovali jako tekutinu, poslali nás s tím do háje. Neštěstí tam fungovala něco jako úschovna, takže jsme si meda vyzvedli po koncertě, který byl hodně parádní. No nic, s Marianem jsme se domluvili, že mu ho předáme na dvoustém koncertě 4 Tenorů, který byl v kasinu v Mariánských lázních v polovině října. My jsme tam měli zapůjčený byt v rekonstruovaném domě naproti kolonádě. Rovněž byt prošel velmi rozsáhlou rekonstrukcí. První den sice trochu pršelo, ale v sobotu a v neděli bylo počasí na jedničku. Uvaděči na koncertě byli normální, a s medem nás pustili do sálu. Pak stačil jeden telefon a Maroš vyběhl ještě v civilu ven, kde jsme mu konečně předali láhev s medem, za což se nám při vystoupení odměnil 😊. Koncert jako vždy luxusární!
Na můj svátek jsme se vydali opět do Prahy, do divadla Hybernia na muzikál Mefisto. Měl v něm původně hrát Pepa Kabát, ale bohužel. Ale i tak to bylo pěkný! Spíme samozřejmě v našem přechodném bydlišti. Druhý den se vracíme z Kněževsi opět do Prahy, kde máme domluvenou procházku po Domovních znamení. Mňo, a taky dobrý.
A pozor, za čtrnáct dní jedeme opět do Prahy, tentokrát do hotelu a restaurace Imperial. Byl to zpět koupený dárek, který jsme pořídili Bobešům, ale ti se nedokázali shodnout na termínu. Auto jsme nechali na parkovišti na Zličíně za 150 kaček na dva dny, a do města jsme jeli krtkem za třicet korun. Za pětadvacet minut jsme byli před hotelem Imperial. Celým jménem tedy Art Deco Imperial. Následovala pauzička, vana, a pak odchod na večeři. Úžasné prostředí, úžasná obsluha, úžasné jídlo! I víno. V noci bylo na pokoj dost slyšet projíždějící tramvaje, ale jinak dobrý. Po snídani jedeme na Zličín pro automobil, a jedeme do OC Šestka. Ivana provětrat kartu, já jen tak na čumendu.
Poslední akce, kterou jsme zmákli v tomto roce, byl koncert 4 Tenorů v Lucerně. Auto opět čekalo na Zličíně. Mě osobně trochu zklamal sál, ve kterém se koncert odehrával. Přišel mi takový „ošoupaný“. Koncert byl samozřejmě perfektní, tak jako vždycky. Cesta do Kněževsi byla strašně rychlá, takže jdeme ještě na piváka a limču.
No, a jsou tu Vánoce, které proběhli sice v klidu, ovšem mamča už to moc nedávala. Přeci jenom jsme jí vytrhli ze zaběhnutého koloritu v pečovateláku.
Tak tedy, hodně štěstí v novem roce!

Neděle – 12. den

Neděle – 12. den

No, tak tu máme poslední snídani na dovolené. Když to tak shrneme, tak první pobyt v Telči byl parádní. Překrásné město, super ubytování. Pobyt na jižní Moravě v Mutěnicích byl velmi luxusní po všech stránkách. Důležité je, že se Ivana se všemi loučila slovy: “Tak zase za rok”! Jupíííííííííííííííííííííííííííííí. Ale jo, já bych jí tu radost udělal! No, a pak přišla na řadu chalupa v Přívlacích, a s ní dětský víkend. Jasně, už to nejsou žádné děti a stárnou. Zatím co my… 🙂 🙂 🙂 . Byly to parádní tři dny, které jsme si užili jak my lidi, tak i pejsáci. Příště vezmeme kočku, aby byla větší sranda!

Zazvonil zvonec, a perfektní dovolené je konec. A zejtra zase do továrny k soustruhu… 🙁

Sobota – 11. den

Sobota – 11. den

Ráno snídáme v šesti, plus dva hafani. Zjišťujeme, že vířivka se již ohřála na hezkých třicetšest stupňů, ale necháme si jí až na odpoledne. Navlékáme postroje na psy, a celý tábor vychází na okružní poznávací výlet kolem části osady. Ivana našla žampióna, ale byl jediný, tak ho nechala růst. Po návratu do tábora se rozdělujeme na dvě skupiny, první skupina, s celkovým počtem nohou dvanáct zůstává v táboře, druhá skupina, s počtem nohou osm, vyráží do města Sázava. Do kláštera, nakoupit, a na oběd. Klášter jsme prohlédli jen zvenčí, park nebyl nijak velký, a ani hezký. Po prohlídce se jedeme najíst. Servírka nás upozorňuje, že budeme čekat minimálně třičtvrtě hodiny. Přesouváme se tedy do jiné hospody, kde už s obědem uspějeme. A bereme domů v krabičkách i obědy zbývající osádce, která střeží chalupu. Jdeme vykoupit Tesco, a pak se vracíme do tábora. Tam někteří zůstávají vzhůru, já se jdou lehce natáhnout. Odpoledne vyrážejí děti na výlet bez rodičů a psů. My tedy lezeme do vířivky, a pesani blbnou na zahradě. Mládež se mezitím přesunula na protější kopec, odkud na nás békali. Než se vrátili do chalupy, rozdělal jsem oheň a nalil si první sklenku vína a proháněl jsem bílého a hnědého. Po návratu výletníků jsme klábosili u stolu, pak pomalu grilovali a pili, grilovali a pili, grilovali a pili. A pak mi popřáli k narozkám. A potom jsme grilovali a pili, grilovali a pili, grilovali a pili, až jsem tam zůstal jen Terkou. A s tou jsme pili, pili, pili… A najednou byla neděle!